Jak jsem jel cyklomaraton Vätternrundan

Přinášíme Vám poutavé čtení od pana Rotrekla, který se zúčastnil cyklomaratonu Vätternrundan.

Vätternrundan

O co se jedná…
Vätternrundan – pořadatelé ho prezentují jako největší rekreační cyklomaraton na světě. Skutečně se jedná o akci veskrze pohodovou, nestresuje účastníky napjatými časovými limity, extrémními stoupáními ani povinností dosáhnout co nejlepšího umístění. Nevyhlašuje se vítěz ani pořadí, dozvíte se jen časy průjezdů kontrolními body a celkový čas. Na druhou stranu, nikdo nebrání výkonnostně orientovaným skupinám či jednotlivcům, aby se pokusili dosáhnout co nejlepších časů. O tom svědčí i těžko uvěřitelný traťový rekord – 6 hodin 37 minut. Jak vyplývá z názvu akce, trasa je vedena kolem druhého největšího švédského jezera Vättern se startem a cílem ve městě Motala. Koná se od roku 1966 a účastní se kolem 20000 lidí z 50 zemí světa. A abych nezapomněl – celé je to dlouhé 300 km.

Co mě k tomu vedlo…
Obecně jsem příznivcem evropského severu. Kraj kolem jezer Vännern – Vättern i samotný východní Götaland jsme s rodinou několikrát navštívili, především kvůli pěší turistice. Krajina je mírně zvlněná s hlubokými lesy proloženými skalami a množstvím mělkých, v létě prohřátých jezer. Vše působí výrazně klidným dojmem. K tomu silnice s kvalitním asfaltem a malým automobilovým provozem. Takový klasický švédský venkov jako z knížek Astrid Lindgrenové. To vše ve mně vybudilo chuť užít si tady trochu cyklistiky. Druhá věc, která mě povzbudila k tomu, abych se úvahami o účasti začal vážně zabývat, byl článek architekta, herce a cyklisty Davida Vávry, který jsem si kdysi přečetl a vryl se mi do paměti.

Co předcházelo…
Systém přihlášek, stejně jako celý organizační proces, mají pořadatelé dokonale propracovaný. Od začátku září běží asi měsíční lhůta pro vytvoření účtu na stránkách http://vatternrundan.se/en/ a zadání avíza předběžného zájmu. V přesně stanovený den-D (loni to bylo 7.11. 19:00) se na tomtéž webu otevírá registrace, kde je možné si určit i rozmezí startovacího času. Startuje se od pátku 19:30 do soboty cca. 6:30. Po potvrzení registrace pořadatelem následuje týdenní doba na zaplacení startovného – 1400 švédských korun. Na závěr, asi měsíc před startem, se webu pod vytvořeným účtem objeví kód a instrukce pro vyzvednutí startovního čísla na místě startu v Motale.
Co se fyzické přípravy týče, doporučují pořadatelé mít najeto před závodem alespoň 1000km. Ze zkušenosti na vlastním těle, považuji za dobrý základ 3000km se zaměřením na vytrvalostní přípravu. Proto jsem se snažil odjezdit daný objem při průměrech do 130 tepů a rychlosti 25km/h.
Ubytování nabízí pořadatel v improvizovaném kempu přímo v Motale, nebo v různých ubytovacích zařízeních po okolí. Vzhledem k velkému počtu účastníků, bývají nejvýhodnější možnosti brzy obsazené. Nám se podařilo zajistit penzion cca. 60 km vzdálený. Akci jsme s manželkou pojali jako krátkou předprázdninovou cestu s dvoudenním přespáním v Dánsku a třídenním ve Švédsku.

Kolem jezera…
Vätternrundan je časově rozložen na celý víkend – v pátek a sobotu se startuje, v sobotu a neděli se dojíždí. V Motale průběžně probíhá třídenní cyklistický festival. Vätternrundanu je podřízen život nejen ve startovním/cílovém městě, ale všude tam, kudy trasa závodu prochází. Je to spojeno s výraznými dopravními omezeními, kde části trasy jsou úplně pro automobily uzavřeny, části se jedou za provozu nebo ve vyhrazeném pruhu.

V den startu, po bezproblémovém vyzvednutí startovního čísla a odpoledním odpočinku, mě manželka odvezla do Motaly. V poledne se tady prohnala silná průtrž mračen, silnice byly navečer ještě mokré, ale oblačnost se protrhávala a předpověď dalšími srážkami nehrozila. Ochladilo se na 15 stupňů, tak jsem se rozhodl pro návleky na ruce i nohy a do kapsy vzal vestu. Startovní čas mi byl stanoven na 20:38. Podle předběžných propočtů vycházelo, že bych měl být v cíli před něco polednem, to včetně pobytu ve všech devíti depech – občerstvovačkách. Těch jsem byl rozhodnut plně využívat, odpočívat, držet tepy pěkně dole, prostě se neuštvat. Byla to přece jen nejdelší jednorázová štreka na kole, kterou jsem zatím jel.

Zastavím se ještě u systému startu. Vyjíždělo se ze tří startovacích bran, postupně ve dvouminutových intervalech, po skupinách cca 60-70 lidí. Nad každou branou svítil startovací čas, který měl každý zaznamenán na startovním čísle, tak splést se bylo téměř nemožné. Vše jasné, přehledné, beze zmatků a strkanic.
Vlastní závod nabídl spoustu pro cyklistiku nevšedních zážitků – západ slunce, východ slunce, hustá ranní mlha… Vzhledem k severní poloze trvala úplná tma zhruba jen dvě hodiny, to byla doba, kdy se jelo na blikačkách. Navíc pořadatelé některé úseky osadili mobilními reflektory.

Spektrum zúčastněných bylo opravdu hodně široké – od lidí, kteří si vezli na nosiči spacák a karimatku až po skupiny na drahých silničních speciálech, strojově střídající a ignorující většinu občerstvovaček. Během jízdy se dalo sjet se skupinou s vyhovujícím tempem a náznakem spolupráce, ale vše vždy končilo depem, po kterém se dala dohromady skupina jiných lidí, nebo nezbylo než jet sám vlastním tempem.
Depa-občerstvovačky byly kapitolou samou o sobě. Jak jsem se výše zmínil, bylo jich devět. Vedle standardních ionťáků a banánů byly k dispozici bollery (sladké kynuté pečivo), teplá borůvková polévka, káva a okurky ve slaném nálevu. V Jönkeppingu a Hjö byla nabídka rozšířena o teplé jídlo (švédské kuličky..). V depech bylo poskytováno základní ošetření, masáže a servis kol. Servis byl rozšířen i na trase, kde projížděly servisní vozy s možností poskytnout technickou pomoc na místě, případně odvézt do nejbližšího depa.
Přátelskou atmosféru závodu doplnily špalíry povzbuzujících podél silnic. Mnozí si přinesli křesílka, grily, popíjeli a pokřikovat heja, heja dokázali až do ranních hodin.
Počasí vydrželo celkem slušné, bez deště a větru. Teplota klesla k 10 stupňům a k ránu padla hustá mlha.

Už vzhledem k respektu, který jsem k trase měl a snažil se o maximálně úspornou jízdu, nedopadla na mé tělo ani mysl žádná výraznější krize. Chvíli jsem si dokonce myslel, že se mi povedla jarní příprava, ale z toho mě rychle vyvedl první kopec v Alpách o týden později. To už je ale jiná kapitola..
Nicméně, průběh byl díky jen mírně zvlněnému profilu (nastoupáno 1584m) celkem svižný, tak jsem si dopolední cyklistiky moc neužil. V 8:31 jsem projel cílem v Motale. Takže 11:53 celkový čas, 10:41 čistý a jízdní průměr 27,8 km/h.

Jednoznačně – Vätternrundan mi sednul!
add. Registrace na další ročník se otevírá už 6. Září

Mirek Rotrekl

Štafeta Javoříčko – Včelákov – Ležáky – Lidice

V sobotu 10. června 2017 zhruba v 05:05 hodin proběhne po silnici č. 12 (Kolínská) u benzinové pumpy u Českého Brodu už 29. ročník štafety Javoříčko – Včelákov – Ležáky – Lidice spojující místa tragicky poznamenaná 2. světovou válkou. Jde o tradiční štafetový běh o délce 255 km, který je určen pro všechny kategorie jako výborný a náročný trénink, běží se non stop den a noc na zahájení pietní akce v Lidicích. Můžete se přidat i na část úseku!
více na http://www.beh-nasavrky-mtb.cz/cs/23-stafeta-2017/

Časovka VILÉM – 20.5. v Pařížově u Běstviny

Ahoj, v sobotu 20. 5. 2017 se na Pařížově u Běstviny koná již čtvrtý ročník silniční časovky jednotlivců „VILÉM“. Charakter trasy je zvlněný, takže pokud nemáte časovkářský speciál, určitě to nebude handicap. Závod je možné absolvovat i na horském / trekovém kole, v případě zájmu bude vypsána zvláštní kategorie.
Zázemí a občerstvení bude jako vždy v místním Sportbaru u Pepy Málka, kde bude možnost doplnění vypocených tekutin energeticky a nutričně vyváženými nápoji.

Na Vaši účast se těší cykloteam AGRO KOLÍN.

Novoroční jízda 2017

Jako každý rok i v letošní první den jsme se v 10 hodin sešli na Husově náměstí, abychom oslavili Nový rok.

I přes ne příliš hezké počasí se nás sešlo opravdu hodně a to je moc dobře.

Tradiční fotografie u pomníku.

Samozřejmě jdeme s dobou a jela s námi ochranka v podobě švýcarské gardy (pane Březino jste frajer!), to pro případ, že by nějaký fanatický odpůrce pohybu na dvou kolech se nám snažil jízdu narušit či některého účastníka napadnout. 😀

V Poříčanech se jako vždy skupina rozdělí a část jede do Třebestovic a část k prameni do Kerska, kde se napijeme živé vody, uděláme si ještě jednu společnou fotografii a jedeme zpět do Brodu.

I letos jsme měli připraveno malé pohoštění v kavárně u Madony.

Přeji Vám krásný rok 2017 a mnoho najetých kilometrů

za CSC klub

Jarda

Slunovratová jízda Prahou

Již po třetí jsme vyjeli přivítat zimní slunovrat a oslavit tak blížící se nejdelší noc v roce. Letos poprvé jsme se nepřipojili k cyklojízdě pořádané pražským Bajkazylem, ale jeli jsme sólo.

V 4:35 jsem zaklapl pípající budík a vyskočil jsem z poslete, oblékl se, lehce pojedl, vyšel jsem ze dveří… a zastavil se až na nádraží. V Brodě byla totiž ledovka a pořádná. Moje první myšlenka byla, že bude zázrak, když někdo dorazí. Jenže, jak se ukázalo, přeci jen jsou mezi námi tvrdí kluci, kteří se nebojí vlka nic!

V Brodě přiběhl Standa a v Klanovicích kluci Slavatovi a najednou nás bylo šest.

Trasu naplánoval Olda fon Klanovitz, který zná Prahu do detailu a bezpečně nás provedl i obávaným petřínským bludištěm cestiček. Začátek stanovil v Libni, odtud jsme vyjeli směr Žižkov.

Projeli jsme se šnekem.


Vlakovým tunelem.

Na Staroměstském náměstí si udělali již tradiční fotografii pod vánočním stromem.

Pak jsme si prohlédli Karlův most a pod Malostranskou mosteckou věží jsme si dali svařák.

A pokračovali jsme směrem Kampa a Petřín, na který byl obzvláště těžký výstup, protože připomínal ledovou horu.

Za těžký výstup jsme byli odměněni krásným výhledem a nádherně nasvícenou petřínskou věží. Lucku s Ilonou jsme neviděli, ale měly by radost, bylo to tam samé „kluci s klukamaaa“.

No a když jsme se koukli směrem k hradu, viděli jsme vlajicí trenky, takže proč  nezajít za Milošem na kafe.

Pěkně nás prolustrovali, div jsem nemusel ukázat trenky a pak jsme mohli dál. Jenže Syčáček nás dovnitř nepustil, že prý pan prezident odpočívá.

No co, tak jsme jeli dál. Jirka nás u Belvederu opravdu hezky poprosil ať na něj počkáme,

tak jsme zvolnili a na Letné si dali oraz a kochali se výhledem, který neomrzí.

Pak jsme projeli Stromovkou, mihli se kolem ZOO a podél Vltavy a poté Rokytky jsme pokračovali směrem Černý most na snídani, které se někteří nemohli dočkat a pořádně se do ní pustili.


A pak dál domů, k zlatému obědu.

Kluci díky, že jste jeli a za rok se budu těšit znovu.

Hobby triatlon Sadská

Zase po roce jsme se sešli na krásné akci Hobby Triatlonu v Sadské. Jedná se téměř o „rodinou“ záležitost, kdy se všichni sejdeme a v pohodové atmosféře si zazávodíme. Pavel Štolba a jeho táta, kteří závod pořádají, letos nenechali nic náhodě a trať byla velice dobře značena a Pavel se záhadně dokázal přesunovat mezi otočkami v cyklistické i běžecké části. Počasí vyšlo zcela náramně, bylo krásně teplo, bez větru a voda byla osvěžující.

Pan Štolba při registraci

IMG_3902

Pavel dává předzávodní pokyny

IMG_3917

budoucí vítěz závodu vyráží na cyklistickou část

IMG_3920

druhý muž závodu se ho potom marně snaží dohnat v běžecké části

IMG_3978

a tradiční společné foto

IMG_3991

Kompletní fotogalerii najdete na Flickru

 

CYKLOVÍKEND VESEC 2016

 

jirka

Po kratší přestávce jsem se rozhodl uspořádat víkend na silničkách. Volba padla na již známý a oblíbený areál „Rekreace Vesec“ pana Kováře. I přes menší komplikace, 5 lidí včetně dopravy to týden před odjezdem odřeklo. Přesto jsme v sobotu 2.7. vyrazili alespoň ve čtyřech. Cesta byla příjemná, a tak jsme se ještě stavili na oběd, kde došlo na osvědčená cyklistická jídla, např. pečená žebra. Po rychlém ubytování jsme připravili kola, oblékli se do dresů a….. přišla bouřka. To nás ale neodradilo, a jakmile se bouřka změnila v déšť, vyjeli jsme. Jak už zde bývá zvykem, 3 km na rozjetí, odbočka vlevo a vzhůru na rozhlednu Kozákov. Po mokrém sjezdu do Železného Brodu, jsme nabrali směr Harrachov. Cestou se opět rozpršelo, tak jsme to stočili v Desné přes Rejdice zpět. Po chvíli přestalo pršet a dokonce došlo i na suchou silnici. Přesto z toho bylo 84 km a nastoupáno 1 800 m. Po večeři nás pan Kovář pozval na pivo a fotbal.

V neděli nás čekala „Královská etapa“, takže rychlá snídaně a do sedla. Prvních 30 km do Jilemnice se jelo hezky a cesta ubíhala. Na kruhovém objezdu za mnohými označovanou „branou do Krkonoš“, odbočujeme doleva do Víchové nad Jizerou, odkud začíná první stoupání dne na Rezek. Tady se naposledy vidíme všichni čtyři, na Rezek už dojíždíme ve dvou, já a Pepa. Následovala rychlá dohoda jak střídat, já do kopce, otesanekPepa z kopce. Po ještě rychlejším sjezdu do Vítkovic, odbočujeme na silnici vedoucí ke slavnému Zlatému návrší. Populární Zlaťák končí ve výšce 1 407 m. n. m., a tak studený vítr a davy turistů urychlují náš odjezd. Sjezd jel Pepa opravdu skvěle, viděl jsem ho až ve Vítkovicích, a to ho ještě brzdil autobus. Údolím Jizerky sjíždíme do Štěpanic a pouštíme se do dalších 6 km stoupání na Benecko. Téměř na vrcholu stoupání bylo jasné, že bez oběda to nepůjde, špagety a Birell bodly, na cestu nám ještě číšník připomínající spíš veksláka vypráví, že zamlada také jezdil na F1 osazené sadou Campagnolo. Po novém asfaltu na Bucharově, sjíždíme do Hořejšího Vrchlabí, pohled na údaje na Garminu nám řekly, že dnes Špindl nedáme, a proto se pouštíme do poslední výzvy dne, a to stoupání do Strážného, po kterém následuje sjezd údolím Malého Labe do Lánova. Tento úsek byl opravdu nádherný. V konzumu doplňujeme zásoby a přes Hostinné jedeme zpět do Jilemnice, odtud již stejnou cestou do Vesce. Před cílem ještě zkouším Pepu, jestli nedáme Kozákov, a přes to, že neodpověděl, bylo jasné, že NE!!! Na konci jsme se domluvili, že to letos zkusíme ještě jednou i se Špindlem. Večer tradiční pivo a fotbal. Čísla dne: 171 km + 3 525 m.

V ponhrad kostdělí už nás čekalo jen klidné vyjetí po Českém ráji kolem památek, Trosky, Humprecht a hrad Kost. Poklidnou jízdu narušovaly jen Petrovy vzpomínky na léta, kdy závodil. Po návratu nás čekal oběd po příjemných 65 km a 645 m nastoupáno. Pak už jen sbalit, zaplatit a domů. Pan Kovář se s námi rozloučil a na příští rok nás zase pozval.

Za víkend jsme najeli 320 km a nastoupali 5 970 m.

ČAU JIRKA, PEPA, PETR A PAVEL.

autor článku: Jiří Sussmilich

 

Přejezd Českého lesa

Co Vám budu povídat, loňský přejezd Orlických hor nás všechny namlsal a už na podzim jsem přemýšlel, kam příště.
A jednu lokalitu jsem našel a jak už asi tušíte, byl to Český les, pohraniční pásmo – po léta uzavřená oblast a v minulosti domov hrdých Chodů, kteří strážili naše hranice. Start v Mariánských lázních a konec v Domažlicích a mezitím krásný kus cesty skrz lesy a louky.

V pondělí 4.7. se nás na Hlavním nádraží sešlo pět a jen jeden člen výpravy byl nový, jinak jsme byli stejná sestava jako loni, tak nám to putování zachutnalo.

Cesta probíhala klidně a bezproblémově. Snad jen Mao C’tung, který cestoval s námi do Plzně nás rozveseloval, ještě, že už vypadl, co kluci? 😉

IMG_3675V Mariánkách jsme díky českobrodskému Martinovi, našli kemp za pět minut a hned jsme se začali seznamovat s místními. Kluci si byli prohlédnout místní Kaufland a prý takto vybílený obchod neviděli 25 let, takže přivezli jen dvě veky, nic jiného tam prostě nebylo!

IMG_3686

K vekám jsme si každý objednal něco lehkého, na výběr byla krkovice, tlačenka, klobása a hermelín, takže dietní strava a v klidu jsme popili místní Chodovar a nějaký Prazdroj.

Po večerní obhlídce terénu, jsme usoudili, že pro nás bude úplně nejlepší, když se místo do kempu, schováme na tribuně plochodrážního stadionu, sice tvrdé spaní, ale ráno budeme v suchu a jak řekli tak udělali.. Jen ta noční eskapáda s rozvášněným párem, který si pro svou milostnou chvilku vybral stejné místo, kde jsme spali, některé pobouřila, zbytek by neprobudil ani výstřel z děla..

IMG_3692

Ranní snídaně na benzínce a vzhůru směr Domažlice.

IMG_3700
První zastávka byla na Panské rozhledně, která svojí výškou 55m značně převyšovala okolní stromy.

IMG_3707

Pak jsme se již nerušeně začali drápat do vyšších nadmořských výšek. V některých místech, bylo slovo drápat opravdu výstižné.

IMG_3714

Oběd jsme naplánovali ve vísce Branka, kde kromě spadlého stavení bylo jen pár chatek a hospoda. Jenže na dveřích místní putyky byla cedulka, dnes otevíráme až v 16:00, taková zrada. Takže rychle náhradní plán a hurá do Svobodky, kde jsme našli skvělý hostinec a penzion U Soudku a dali si výborný zelný karbanátek.

IMG_3722

Pak někdo chytrý navrhl (já), že když už jsme na dostřel k Tachovu, tak bychom se mohli podívat na jízdárnu Světce. No jízdárna byla zvenku zajímavá, ale jinak zavřená a pětikilometrová zajížďka za to opravdu nestála.

Takže zpět na naše oře a hrr na rozhlednu Havran.

IMG_3721

Takhle se to řekne, ale nastoupat ty metry, nebyl žádný špás. Rozhledna Havran leží v nadmořské výšce 894m a je to jedno z nejodlehlejších míst naší republiky.

IMG_3730

Společné foto.

IMG_3724

Krásný rozhled, nám tu dřinu vynahradil.

IMG_3727

Českobrodský Martin byl úplně dojatý, že se mu podařilo dojet na vytoužený vrchol..

Další zastávkou byl hraniční přechod Rozvadov, který jsem vždy projížděl jen autem a říkal si, že tu jsou moc hezké kopce a hle už po nich jedu.

IMG_3736

Pomalu se začal přibližovat cíl cesty prvního dne, obec Rybník. Jenže to by nebylo to správné bikování, kdyby se nám do cesty nepostavil kopec s výškou kolem 800n.m. nad mořem a s 500n.m. to na 7km sakra bolelo.

IMG_3741

Nicméně do Rybníku jsme dorazili všichni a obec se nám za naši námahu bohatě odvděčila. Nejdříve jsme našli perfektní koupání a také místo pro nocleh, takže jsme tam okamžitě všichni naskákali a umyli ze sebe pot a prach a pak jsme se dosyta najedli v místní restauraci.

IMG_3765

Ještě než se setmělo jsme leželi ve spacácích a přemýšleli co nás čeká zítra. Dnešní porce byla 115km a 1800m převýšení.

IMG_3761

V noci nás pak navštívila pětice opilých mladistvých, kteří se chtěli vykoupat. Za hlasitého povzbuzování se dvě dívčiny ponořily do studené vody a zbytek to komentoval, zážitek z kategorie „To snad není možné“..

Ráno jsme náš bivak zabalily a kluci Vám řeknou jak to v noci bylo..

V Rybníce jsme se nasnídali a vyrazili na Čerchov, vrchol čnící nad okolními kopci a svou výškou 1042n.m. vzbuzující respekt nás nenechal v klidu a už první metry stoupání naznačily, že to nebude procházka růžovým sadem. Cesta vedla napřímo přes vrstevnice a některé úseky měli 25% stoupání a to už bylo na hranici výjezdnosti, ale dobrá nálada nás neopouštěla.

IMG_3784

Nicméně na vrchol jsme dojeli všichni. Následovala obvyklý výstup na rozhlednu, pár fotek, nějaká ta limonáda a pak už sešup do Domažlic.

IMG_3795

Fotka v cíli.

IMG_3796

Výlet to byl opravdu povedený, žádná technická komplikace, žádný defekt. Bloudili jsme jen trochu. Celý kraj je krásný a opravdu zapomenutý, v některých úsecích jsme jeli po turistické červené a cesta byla zarostlá, tak opuštěný ten kraj je. V celých horách jsme potkali do 15 lidí.

IMG_3810

Kluci moc díky za společnost a nemusíte se bát, už jsem našel další nenavštívenou lokalitu, která se vám bude MOC líbit!!

Fotogalerie je na Flickru

Jarda