Hobby triatlon Sadská

Zase po roce jsme se sešli na krásné akci Hobby Triatlonu v Sadské. Jedná se téměř o „rodinou“ záležitost, kdy se všichni sejdeme a v pohodové atmosféře si zazávodíme. Pavel Štolba a jeho táta, kteří závod pořádají, letos nenechali nic náhodě a trať byla velice dobře značena a Pavel se záhadně dokázal přesunovat mezi otočkami v cyklistické i běžecké části. Počasí vyšlo zcela náramně, bylo krásně teplo, bez větru a voda byla osvěžující.

Pan Štolba při registraci

IMG_3902

Pavel dává předzávodní pokyny

IMG_3917

budoucí vítěz závodu vyráží na cyklistickou část

IMG_3920

druhý muž závodu se ho potom marně snaží dohnat v běžecké části

IMG_3978

a tradiční společné foto

IMG_3991

Kompletní fotogalerii najdete na Flickru

 

CYKLOVÍKEND VESEC 2016

 

jirka

Po kratší přestávce jsem se rozhodl uspořádat víkend na silničkách. Volba padla na již známý a oblíbený areál „Rekreace Vesec“ pana Kováře. I přes menší komplikace, 5 lidí včetně dopravy to týden před odjezdem odřeklo. Přesto jsme v sobotu 2.7. vyrazili alespoň ve čtyřech. Cesta byla příjemná, a tak jsme se ještě stavili na oběd, kde došlo na osvědčená cyklistická jídla, např. pečená žebra. Po rychlém ubytování jsme připravili kola, oblékli se do dresů a….. přišla bouřka. To nás ale neodradilo, a jakmile se bouřka změnila v déšť, vyjeli jsme. Jak už zde bývá zvykem, 3 km na rozjetí, odbočka vlevo a vzhůru na rozhlednu Kozákov. Po mokrém sjezdu do Železného Brodu, jsme nabrali směr Harrachov. Cestou se opět rozpršelo, tak jsme to stočili v Desné přes Rejdice zpět. Po chvíli přestalo pršet a dokonce došlo i na suchou silnici. Přesto z toho bylo 84 km a nastoupáno 1 800 m. Po večeři nás pan Kovář pozval na pivo a fotbal.

V neděli nás čekala „Královská etapa“, takže rychlá snídaně a do sedla. Prvních 30 km do Jilemnice se jelo hezky a cesta ubíhala. Na kruhovém objezdu za mnohými označovanou „branou do Krkonoš“, odbočujeme doleva do Víchové nad Jizerou, odkud začíná první stoupání dne na Rezek. Tady se naposledy vidíme všichni čtyři, na Rezek už dojíždíme ve dvou, já a Pepa. Následovala rychlá dohoda jak střídat, já do kopce, otesanekPepa z kopce. Po ještě rychlejším sjezdu do Vítkovic, odbočujeme na silnici vedoucí ke slavnému Zlatému návrší. Populární Zlaťák končí ve výšce 1 407 m. n. m., a tak studený vítr a davy turistů urychlují náš odjezd. Sjezd jel Pepa opravdu skvěle, viděl jsem ho až ve Vítkovicích, a to ho ještě brzdil autobus. Údolím Jizerky sjíždíme do Štěpanic a pouštíme se do dalších 6 km stoupání na Benecko. Téměř na vrcholu stoupání bylo jasné, že bez oběda to nepůjde, špagety a Birell bodly, na cestu nám ještě číšník připomínající spíš veksláka vypráví, že zamlada také jezdil na F1 osazené sadou Campagnolo. Po novém asfaltu na Bucharově, sjíždíme do Hořejšího Vrchlabí, pohled na údaje na Garminu nám řekly, že dnes Špindl nedáme, a proto se pouštíme do poslední výzvy dne, a to stoupání do Strážného, po kterém následuje sjezd údolím Malého Labe do Lánova. Tento úsek byl opravdu nádherný. V konzumu doplňujeme zásoby a přes Hostinné jedeme zpět do Jilemnice, odtud již stejnou cestou do Vesce. Před cílem ještě zkouším Pepu, jestli nedáme Kozákov, a přes to, že neodpověděl, bylo jasné, že NE!!! Na konci jsme se domluvili, že to letos zkusíme ještě jednou i se Špindlem. Večer tradiční pivo a fotbal. Čísla dne: 171 km + 3 525 m.

V ponhrad kostdělí už nás čekalo jen klidné vyjetí po Českém ráji kolem památek, Trosky, Humprecht a hrad Kost. Poklidnou jízdu narušovaly jen Petrovy vzpomínky na léta, kdy závodil. Po návratu nás čekal oběd po příjemných 65 km a 645 m nastoupáno. Pak už jen sbalit, zaplatit a domů. Pan Kovář se s námi rozloučil a na příští rok nás zase pozval.

Za víkend jsme najeli 320 km a nastoupali 5 970 m.

ČAU JIRKA, PEPA, PETR A PAVEL.

autor článku: Jiří Sussmilich

 

Přejezd Českého lesa

Co Vám budu povídat, loňský přejezd Orlických hor nás všechny namlsal a už na podzim jsem přemýšlel, kam příště.
A jednu lokalitu jsem našel a jak už asi tušíte, byl to Český les, pohraniční pásmo – po léta uzavřená oblast a v minulosti domov hrdých Chodů, kteří strážili naše hranice. Start v Mariánských lázních a konec v Domažlicích a mezitím krásný kus cesty skrz lesy a louky.

V pondělí 4.7. se nás na Hlavním nádraží sešlo pět a jen jeden člen výpravy byl nový, jinak jsme byli stejná sestava jako loni, tak nám to putování zachutnalo.

Cesta probíhala klidně a bezproblémově. Snad jen Mao C’tung, který cestoval s námi do Plzně nás rozveseloval, ještě, že už vypadl, co kluci? 😉

IMG_3675V Mariánkách jsme díky českobrodskému Martinovi, našli kemp za pět minut a hned jsme se začali seznamovat s místními. Kluci si byli prohlédnout místní Kaufland a prý takto vybílený obchod neviděli 25 let, takže přivezli jen dvě veky, nic jiného tam prostě nebylo!

IMG_3686

K vekám jsme si každý objednal něco lehkého, na výběr byla krkovice, tlačenka, klobása a hermelín, takže dietní strava a v klidu jsme popili místní Chodovar a nějaký Prazdroj.

Po večerní obhlídce terénu, jsme usoudili, že pro nás bude úplně nejlepší, když se místo do kempu, schováme na tribuně plochodrážního stadionu, sice tvrdé spaní, ale ráno budeme v suchu a jak řekli tak udělali.. Jen ta noční eskapáda s rozvášněným párem, který si pro svou milostnou chvilku vybral stejné místo, kde jsme spali, některé pobouřila, zbytek by neprobudil ani výstřel z děla..

IMG_3692

Ranní snídaně na benzínce a vzhůru směr Domažlice.

IMG_3700
První zastávka byla na Panské rozhledně, která svojí výškou 55m značně převyšovala okolní stromy.

IMG_3707

Pak jsme se již nerušeně začali drápat do vyšších nadmořských výšek. V některých místech, bylo slovo drápat opravdu výstižné.

IMG_3714

Oběd jsme naplánovali ve vísce Branka, kde kromě spadlého stavení bylo jen pár chatek a hospoda. Jenže na dveřích místní putyky byla cedulka, dnes otevíráme až v 16:00, taková zrada. Takže rychle náhradní plán a hurá do Svobodky, kde jsme našli skvělý hostinec a penzion U Soudku a dali si výborný zelný karbanátek.

IMG_3722

Pak někdo chytrý navrhl (já), že když už jsme na dostřel k Tachovu, tak bychom se mohli podívat na jízdárnu Světce. No jízdárna byla zvenku zajímavá, ale jinak zavřená a pětikilometrová zajížďka za to opravdu nestála.

Takže zpět na naše oře a hrr na rozhlednu Havran.

IMG_3721

Takhle se to řekne, ale nastoupat ty metry, nebyl žádný špás. Rozhledna Havran leží v nadmořské výšce 894m a je to jedno z nejodlehlejších míst naší republiky.

IMG_3730

Společné foto.

IMG_3724

Krásný rozhled, nám tu dřinu vynahradil.

IMG_3727

Českobrodský Martin byl úplně dojatý, že se mu podařilo dojet na vytoužený vrchol..

Další zastávkou byl hraniční přechod Rozvadov, který jsem vždy projížděl jen autem a říkal si, že tu jsou moc hezké kopce a hle už po nich jedu.

IMG_3736

Pomalu se začal přibližovat cíl cesty prvního dne, obec Rybník. Jenže to by nebylo to správné bikování, kdyby se nám do cesty nepostavil kopec s výškou kolem 800n.m. nad mořem a s 500n.m. to na 7km sakra bolelo.

IMG_3741

Nicméně do Rybníku jsme dorazili všichni a obec se nám za naši námahu bohatě odvděčila. Nejdříve jsme našli perfektní koupání a také místo pro nocleh, takže jsme tam okamžitě všichni naskákali a umyli ze sebe pot a prach a pak jsme se dosyta najedli v místní restauraci.

IMG_3765

Ještě než se setmělo jsme leželi ve spacácích a přemýšleli co nás čeká zítra. Dnešní porce byla 115km a 1800m převýšení.

IMG_3761

V noci nás pak navštívila pětice opilých mladistvých, kteří se chtěli vykoupat. Za hlasitého povzbuzování se dvě dívčiny ponořily do studené vody a zbytek to komentoval, zážitek z kategorie „To snad není možné“..

Ráno jsme náš bivak zabalily a kluci Vám řeknou jak to v noci bylo..

V Rybníce jsme se nasnídali a vyrazili na Čerchov, vrchol čnící nad okolními kopci a svou výškou 1042n.m. vzbuzující respekt nás nenechal v klidu a už první metry stoupání naznačily, že to nebude procházka růžovým sadem. Cesta vedla napřímo přes vrstevnice a některé úseky měli 25% stoupání a to už bylo na hranici výjezdnosti, ale dobrá nálada nás neopouštěla.

IMG_3784

Nicméně na vrchol jsme dojeli všichni. Následovala obvyklý výstup na rozhlednu, pár fotek, nějaká ta limonáda a pak už sešup do Domažlic.

IMG_3795

Fotka v cíli.

IMG_3796

Výlet to byl opravdu povedený, žádná technická komplikace, žádný defekt. Bloudili jsme jen trochu. Celý kraj je krásný a opravdu zapomenutý, v některých úsecích jsme jeli po turistické červené a cesta byla zarostlá, tak opuštěný ten kraj je. V celých horách jsme potkali do 15 lidí.

IMG_3810

Kluci moc díky za společnost a nemusíte se bát, už jsem našel další nenavštívenou lokalitu, která se vám bude MOC líbit!!

Fotogalerie je na Flickru

Jarda

 

 

Mezzano 2016 – tip na cyklistickou dovolenou

Se silničními koly cestujeme každoročně před prázdninami po Alpách už nějakých 15 let ve víceméně ustáleném stylu „five men, five tents“, kde 4/5 účastníků jsou věkem 50+. Letos jsme se dohodli na oblasti jižních Dolomit mezi Trentem a Bellunem. Východištěm byl malý camp u dvojměstí Mezzano-Imer s polohou nabízející obstojné možnosti pro natrasování okruhů nebo výjezdů na 9 dní. V porovnání se severněji umístěnými lokalitami se jedná o oblast turisticky méně vytěžovanou, takže to nese výhody s nižším provozem /i motorek/, klidem v horských sedlech a nižší cenou cappuccina. Žádný „jarmark“ jako je třeba na Stelviu. Z této strany jsou dostupná passa především pod 2000m , přes jsou jen Manghen a Vallez. Absolvovaná stoupání z jižní strany nejsou nijak extrémní, co se procent týče – většinou se pohybují mezi 5 -9. Cyklistickou hodnotu však mají, především proto, že kopce začínají v poměrně malých výškách kolem 400m a síly dokáže odebrat i horký vzduch tlačící se do hor z Pádské nížiny. Nejdelší, je cca. 27 km dlouhý, je výjezd na Passo Rolle (1989m), Passo Brocon (1616m) po několika zhoupnutích začíná stoupat z nějakých 400m, Passo Croce(1015m) příjemné, hodně zalesněné stoupání s památníkem Tullia Campagnola na vrcholu. Především estetický zážitek nabízí cesta kolem Lago del Mis s výjezdem nad Tisser (1000m), kde se začíná na 350m. Trochu jiné sedlo je Cereda(1361) – začíná se sice až na 700m, ale hned ze začátku je úsek s 11 – 14 % stoupáním asi 2 km dlouhý. Největší procento stoupání -18% -nabídl výjezd na Lago Calaita(1620m) – zařazený díky malé vzdálenosti od Mezzana na „volný den“.  Výše zmíněné Passo Manghen se nakonec neuskutečnilo. Z mapy lze vyčíst pěkný okruh přes pso. Rolle-Manghen (teoreticky „jen“ dva kopce), ale součet nastoupaných metrů přesahuje 5300. Na to nějak chyběl „morál“. Severněji posazené Passo Vallez(2032m) bylo letos nejvýše dosaženým bodem. Výjezd z jedné i druhé strany mi už připadl obtížnější, i když to mohlo být tím, že se jelo jako druhé resp. třetí sedlo etapy. Zařadili jsme i klasiku, v minulosti několikrát jeté Passo San Pelegrino(1918m), které se nám dříve hluboce vrylo do paměti díky brutálnímu stoupaní z východní strany. Dále na sever od Moeny jsou pro fyzicky i morálně zdatné jedince dosažitelná passa Sella, Gardena, Pordoi, Fedaia…, ale do toho jsme se už nepouštěli.

Na závěr malý souhrn:

Najeto 650km, nastoupáno 15160m, nejnižší výška 326m, nejvyšší výška 2032m.

 

Přeji pěkné léto

Mirek Rotrekl

20160624_152721 20160624_162432 20160627_122338 20160629_175345

Novoroční jízda 2016

Na novoroční jízdu se vždy opravdu těším, je to pro každého cyklistu tak trochu svátek, protože všechny najeté kilometry z loňkého roku jsou zapomenuty a do nového roku vstupují všichni s nulou na tachometru. Jede se za každého počasí a pokaždé je to loterie, pamatuji jízdy na sněhu, v děšti i v krutém mrazu s východním větrem, který Vám nedá ani metr zadarmo. Letos bylo sice pod nulou a ráno byl jemný sněhový poprašek, ale nefoukal vítr a tak se jelo vcelku příjemně. Navíc se nás sešlo opravdu hodně, napočítal jsem něco lehce přes třicet jezdců a to už je pořádný „balík“, ve kterém Vám kilometry jen ubíhají. Nakonec jsme všichni zvolili kratší variantu, cca 27km a my čtyři, kteří jsme přijali a dokončili výzvu Rapha Festive 500 (musí se ujet 500km mezi 24. – 31.12.) jsme za to byli rádi.

IMG_2507 IMG_2510 IMG_2517 IMG_2512 IMG_2511

IMG_2521

IMG_2530

V Poříčanech jsme se rozdělili, protože garda „zkušenějších“ jezdí do Třebestovic a my do Kerska napít se živé vody a potom zpět do Č. Brodu.

IMG_2527Dokonce jsme se dostali i do novin!!

IMG_2537

 

 

Slunovratová jízda

Letošní konec roku jsme se rozhodli „oslavit“ jízdou k  přivítání letního slunovratu, kterou pořádá pražský Bajkazyl.

Sraz byl v sobotu 18.12. v 6:30 na schodech Rudolfina, kde se naše pětičlenná výprava sešla.

Při čekání na start, jsme měli dost času okukovat na jakých kolech, kdo přijel. Někdo přijel na starém Favoritu, někdo na festce, někdo jel na krosovém nebo na horském kole, překvapivě jsme viděli i hodně cyklokrosových kol. Vítěz byl však jen jeden a to nákladní kolo, které mělo v zadní části připevněn rozsvícený  vánoční stromek.

IMG_2406_1000px

I když jsme nečekali, že start bude přesně v 6:30, tak nás 40 minutové zpoždění trochu zaskočilo. Nicméně jsme po sedmé vyrazili směr Karlův most a poté Kampa. Jenže když se rozjede přes 70 cyklistů do probouzejícího se pražského provozu, stane se jediné, že se neustále čeká.

IMG_2419-1000px

Takže jsme čekali a čekali..

IMG_2421

1000px

Na staroměstkém náměstí

 

 

 

 

 

Na hlávkově mostě

 

 

 

 

 

Když jsme jeli přes letnou, tak si Robert zafandil Sparta, Sparta…

IMG_2428

A pak jsme zase čekali. Tentokrát nám to nevadilo, protože jsme stáli na místě s perfektním rozhledem.

IMG_2434

Pak jsme jeli kolem hradu a na Petřín.

IMG_2456

 

Bohužel u letohrádku Kinských nám došla trpělivost a rozhodli jsme se pro variantu návratu domů po vlastní ose. Odpojili jsme se od rozevláté skupiny a nejdříve podél Vltavy a posléze podél Rokytky, jsme vyrazili směr Černý most.

IMG_2448

Tam jsme se v nejmenovaném rychlém občerstvení nasnídali.

IMG_2454

 

A poté jsme vyrazili do Klánovic, Úval, Tuklat, Rostoklat a domů.

Příští rok akci určitě zopakujeme, ale uděláme si ji ve vlastní režii, pod vedením zkušeného pražského jezdce Oldy S., který nás krásně provedl Prahou.

Ještě bych chtěl vyzdvihnout výkon Standy Š., který celou jízdu objel na jedničku a ještě v civilním oblečení! Dobrá práce!

Tak zase za rok