Novoroční jízda 2018

Je opravdu skvělé, vidět 1.1. dopoledne tolik lidí, kteří chtějí oslavit příchod nového roku jízdou na kole. Ono to není jen tak, musíte se na Silvestra držet zpět s pitím alkoholu a jít si po půlnoci brzy lehnout, jinak je ranní vstávání utrpením a mnozí to pak vzdají (vidíte kluci, nikoho nejmenuji, ani tebe Pepo :D).

Letos bylo rekordní teplo, 9 stupňů Celsia. Rekordní byla i účast žen! Dámy jste skvělé, díky. Samozřejmě  jsme měli doprovod švýcarské gardy, díky pane Březino!


A jako vždy, po vyjíždce, jsme se zahřáli skvělým vývarem v kavárně u Madony, díky Zděničko a Petře!

Nakonec chci poděkovat, všem, kteří jste jeli, jen díky Vám má Novoroční jízda skvělou atmosféru. Jste skvělí a doufám, že se zase za rok uvidíme!

Galerie s fotkami najdete pod tímto odkazem

Mějte úspěšný a krásný rok 2018

za CSC klub

Jarda Pažout

 

 

 

 

Slunovratová jízda 2017

I letošní rok pojedeme oslavit zimní slunovrat, začátek zimy, pražskou noční jízdou. Sraz bude 17.12. v 5:15 na nádraží v Českém Brodě, poté se přesuneme do Prahy, kde nás čeká kouzelná atmosféra předvánoční metropole. Okruh je cca 20-25km dlouhý a je možné si po jeho objetí zase nastoupit do vlaku a jet domů. Úplná trasa je cca 55-59km dlouhá a staví se u McDonalds na Černém mostě na snídani a rozmrznutí, poté se pokračuje směr Horní Počernice, Klánovice a Úvaly.

Trasu naplánoval guru Olda fon Klanovitz a je možné si ji prohlédnout na mapách.cz

Jede se za téměř (vyjímkou jsou padající trakaře, ryby a žáby, potopy či jiné biblické neplechy) každého počasí a je lepší se nahlásit předem, abychom Vás mohli informovat o případných změnách v programu.

Těšíme se na Vás

tým CSC klubu

 

Jak jsem jel cyklomaraton Vätternrundan

Přinášíme Vám poutavé čtení od pana Rotrekla, který se zúčastnil cyklomaratonu Vätternrundan.

Vätternrundan

O co se jedná…
Vätternrundan – pořadatelé ho prezentují jako největší rekreační cyklomaraton na světě. Skutečně se jedná o akci veskrze pohodovou, nestresuje účastníky napjatými časovými limity, extrémními stoupáními ani povinností dosáhnout co nejlepšího umístění. Nevyhlašuje se vítěz ani pořadí, dozvíte se jen časy průjezdů kontrolními body a celkový čas. Na druhou stranu, nikdo nebrání výkonnostně orientovaným skupinám či jednotlivcům, aby se pokusili dosáhnout co nejlepších časů. O tom svědčí i těžko uvěřitelný traťový rekord – 6 hodin 37 minut. Jak vyplývá z názvu akce, trasa je vedena kolem druhého největšího švédského jezera Vättern se startem a cílem ve městě Motala. Koná se od roku 1966 a účastní se kolem 20000 lidí z 50 zemí světa. A abych nezapomněl – celé je to dlouhé 300 km.

Co mě k tomu vedlo…
Obecně jsem příznivcem evropského severu. Kraj kolem jezer Vännern – Vättern i samotný východní Götaland jsme s rodinou několikrát navštívili, především kvůli pěší turistice. Krajina je mírně zvlněná s hlubokými lesy proloženými skalami a množstvím mělkých, v létě prohřátých jezer. Vše působí výrazně klidným dojmem. K tomu silnice s kvalitním asfaltem a malým automobilovým provozem. Takový klasický švédský venkov jako z knížek Astrid Lindgrenové. To vše ve mně vybudilo chuť užít si tady trochu cyklistiky. Druhá věc, která mě povzbudila k tomu, abych se úvahami o účasti začal vážně zabývat, byl článek architekta, herce a cyklisty Davida Vávry, který jsem si kdysi přečetl a vryl se mi do paměti.

Co předcházelo…
Systém přihlášek, stejně jako celý organizační proces, mají pořadatelé dokonale propracovaný. Od začátku září běží asi měsíční lhůta pro vytvoření účtu na stránkách http://vatternrundan.se/en/ a zadání avíza předběžného zájmu. V přesně stanovený den-D (loni to bylo 7.11. 19:00) se na tomtéž webu otevírá registrace, kde je možné si určit i rozmezí startovacího času. Startuje se od pátku 19:30 do soboty cca. 6:30. Po potvrzení registrace pořadatelem následuje týdenní doba na zaplacení startovného – 1400 švédských korun. Na závěr, asi měsíc před startem, se webu pod vytvořeným účtem objeví kód a instrukce pro vyzvednutí startovního čísla na místě startu v Motale.
Co se fyzické přípravy týče, doporučují pořadatelé mít najeto před závodem alespoň 1000km. Ze zkušenosti na vlastním těle, považuji za dobrý základ 3000km se zaměřením na vytrvalostní přípravu. Proto jsem se snažil odjezdit daný objem při průměrech do 130 tepů a rychlosti 25km/h.
Ubytování nabízí pořadatel v improvizovaném kempu přímo v Motale, nebo v různých ubytovacích zařízeních po okolí. Vzhledem k velkému počtu účastníků, bývají nejvýhodnější možnosti brzy obsazené. Nám se podařilo zajistit penzion cca. 60 km vzdálený. Akci jsme s manželkou pojali jako krátkou předprázdninovou cestu s dvoudenním přespáním v Dánsku a třídenním ve Švédsku.

Kolem jezera…
Vätternrundan je časově rozložen na celý víkend – v pátek a sobotu se startuje, v sobotu a neděli se dojíždí. V Motale průběžně probíhá třídenní cyklistický festival. Vätternrundanu je podřízen život nejen ve startovním/cílovém městě, ale všude tam, kudy trasa závodu prochází. Je to spojeno s výraznými dopravními omezeními, kde části trasy jsou úplně pro automobily uzavřeny, části se jedou za provozu nebo ve vyhrazeném pruhu.

V den startu, po bezproblémovém vyzvednutí startovního čísla a odpoledním odpočinku, mě manželka odvezla do Motaly. V poledne se tady prohnala silná průtrž mračen, silnice byly navečer ještě mokré, ale oblačnost se protrhávala a předpověď dalšími srážkami nehrozila. Ochladilo se na 15 stupňů, tak jsem se rozhodl pro návleky na ruce i nohy a do kapsy vzal vestu. Startovní čas mi byl stanoven na 20:38. Podle předběžných propočtů vycházelo, že bych měl být v cíli před něco polednem, to včetně pobytu ve všech devíti depech – občerstvovačkách. Těch jsem byl rozhodnut plně využívat, odpočívat, držet tepy pěkně dole, prostě se neuštvat. Byla to přece jen nejdelší jednorázová štreka na kole, kterou jsem zatím jel.

Zastavím se ještě u systému startu. Vyjíždělo se ze tří startovacích bran, postupně ve dvouminutových intervalech, po skupinách cca 60-70 lidí. Nad každou branou svítil startovací čas, který měl každý zaznamenán na startovním čísle, tak splést se bylo téměř nemožné. Vše jasné, přehledné, beze zmatků a strkanic.
Vlastní závod nabídl spoustu pro cyklistiku nevšedních zážitků – západ slunce, východ slunce, hustá ranní mlha… Vzhledem k severní poloze trvala úplná tma zhruba jen dvě hodiny, to byla doba, kdy se jelo na blikačkách. Navíc pořadatelé některé úseky osadili mobilními reflektory.

Spektrum zúčastněných bylo opravdu hodně široké – od lidí, kteří si vezli na nosiči spacák a karimatku až po skupiny na drahých silničních speciálech, strojově střídající a ignorující většinu občerstvovaček. Během jízdy se dalo sjet se skupinou s vyhovujícím tempem a náznakem spolupráce, ale vše vždy končilo depem, po kterém se dala dohromady skupina jiných lidí, nebo nezbylo než jet sám vlastním tempem.
Depa-občerstvovačky byly kapitolou samou o sobě. Jak jsem se výše zmínil, bylo jich devět. Vedle standardních ionťáků a banánů byly k dispozici bollery (sladké kynuté pečivo), teplá borůvková polévka, káva a okurky ve slaném nálevu. V Jönkeppingu a Hjö byla nabídka rozšířena o teplé jídlo (švédské kuličky..). V depech bylo poskytováno základní ošetření, masáže a servis kol. Servis byl rozšířen i na trase, kde projížděly servisní vozy s možností poskytnout technickou pomoc na místě, případně odvézt do nejbližšího depa.
Přátelskou atmosféru závodu doplnily špalíry povzbuzujících podél silnic. Mnozí si přinesli křesílka, grily, popíjeli a pokřikovat heja, heja dokázali až do ranních hodin.
Počasí vydrželo celkem slušné, bez deště a větru. Teplota klesla k 10 stupňům a k ránu padla hustá mlha.

Už vzhledem k respektu, který jsem k trase měl a snažil se o maximálně úspornou jízdu, nedopadla na mé tělo ani mysl žádná výraznější krize. Chvíli jsem si dokonce myslel, že se mi povedla jarní příprava, ale z toho mě rychle vyvedl první kopec v Alpách o týden později. To už je ale jiná kapitola..
Nicméně, průběh byl díky jen mírně zvlněnému profilu (nastoupáno 1584m) celkem svižný, tak jsem si dopolední cyklistiky moc neužil. V 8:31 jsem projel cílem v Motale. Takže 11:53 celkový čas, 10:41 čistý a jízdní průměr 27,8 km/h.

Jednoznačně – Vätternrundan mi sednul!
add. Registrace na další ročník se otevírá už 6. Září

Mirek Rotrekl

Štafeta Javoříčko – Včelákov – Ležáky – Lidice

V sobotu 10. června 2017 zhruba v 05:05 hodin proběhne po silnici č. 12 (Kolínská) u benzinové pumpy u Českého Brodu už 29. ročník štafety Javoříčko – Včelákov – Ležáky – Lidice spojující místa tragicky poznamenaná 2. světovou válkou. Jde o tradiční štafetový běh o délce 255 km, který je určen pro všechny kategorie jako výborný a náročný trénink, běží se non stop den a noc na zahájení pietní akce v Lidicích. Můžete se přidat i na část úseku!
více na http://www.beh-nasavrky-mtb.cz/cs/23-stafeta-2017/

Časovka VILÉM – 20.5. v Pařížově u Běstviny

Ahoj, v sobotu 20. 5. 2017 se na Pařížově u Běstviny koná již čtvrtý ročník silniční časovky jednotlivců „VILÉM“. Charakter trasy je zvlněný, takže pokud nemáte časovkářský speciál, určitě to nebude handicap. Závod je možné absolvovat i na horském / trekovém kole, v případě zájmu bude vypsána zvláštní kategorie.
Zázemí a občerstvení bude jako vždy v místním Sportbaru u Pepy Málka, kde bude možnost doplnění vypocených tekutin energeticky a nutričně vyváženými nápoji.

Na Vaši účast se těší cykloteam AGRO KOLÍN.

Novoroční jízda 2017

Jako každý rok i v letošní první den jsme se v 10 hodin sešli na Husově náměstí, abychom oslavili Nový rok.

I přes ne příliš hezké počasí se nás sešlo opravdu hodně a to je moc dobře.

Tradiční fotografie u pomníku.

Samozřejmě jdeme s dobou a jela s námi ochranka v podobě švýcarské gardy (pane Březino jste frajer!), to pro případ, že by nějaký fanatický odpůrce pohybu na dvou kolech se nám snažil jízdu narušit či některého účastníka napadnout. 😀

V Poříčanech se jako vždy skupina rozdělí a část jede do Třebestovic a část k prameni do Kerska, kde se napijeme živé vody, uděláme si ještě jednu společnou fotografii a jedeme zpět do Brodu.

I letos jsme měli připraveno malé pohoštění v kavárně u Madony.

Přeji Vám krásný rok 2017 a mnoho najetých kilometrů

za CSC klub

Jarda

Slunovratová jízda Prahou

Již po třetí jsme vyjeli přivítat zimní slunovrat a oslavit tak blížící se nejdelší noc v roce. Letos poprvé jsme se nepřipojili k cyklojízdě pořádané pražským Bajkazylem, ale jeli jsme sólo.

V 4:35 jsem zaklapl pípající budík a vyskočil jsem z poslete, oblékl se, lehce pojedl, vyšel jsem ze dveří… a zastavil se až na nádraží. V Brodě byla totiž ledovka a pořádná. Moje první myšlenka byla, že bude zázrak, když někdo dorazí. Jenže, jak se ukázalo, přeci jen jsou mezi námi tvrdí kluci, kteří se nebojí vlka nic!

V Brodě přiběhl Standa a v Klanovicích kluci Slavatovi a najednou nás bylo šest.

Trasu naplánoval Olda fon Klanovitz, který zná Prahu do detailu a bezpečně nás provedl i obávaným petřínským bludištěm cestiček. Začátek stanovil v Libni, odtud jsme vyjeli směr Žižkov.

Projeli jsme se šnekem.


Vlakovým tunelem.

Na Staroměstském náměstí si udělali již tradiční fotografii pod vánočním stromem.

Pak jsme si prohlédli Karlův most a pod Malostranskou mosteckou věží jsme si dali svařák.

A pokračovali jsme směrem Kampa a Petřín, na který byl obzvláště těžký výstup, protože připomínal ledovou horu.

Za těžký výstup jsme byli odměněni krásným výhledem a nádherně nasvícenou petřínskou věží. Lucku s Ilonou jsme neviděli, ale měly by radost, bylo to tam samé „kluci s klukamaaa“.

No a když jsme se koukli směrem k hradu, viděli jsme vlajicí trenky, takže proč  nezajít za Milošem na kafe.

Pěkně nás prolustrovali, div jsem nemusel ukázat trenky a pak jsme mohli dál. Jenže Syčáček nás dovnitř nepustil, že prý pan prezident odpočívá.

No co, tak jsme jeli dál. Jirka nás u Belvederu opravdu hezky poprosil ať na něj počkáme,

tak jsme zvolnili a na Letné si dali oraz a kochali se výhledem, který neomrzí.

Pak jsme projeli Stromovkou, mihli se kolem ZOO a podél Vltavy a poté Rokytky jsme pokračovali směrem Černý most na snídani, které se někteří nemohli dočkat a pořádně se do ní pustili.


A pak dál domů, k zlatému obědu.

Kluci díky, že jste jeli a za rok se budu těšit znovu.