Začátek prázdnin a jeho dva sváteční dny nám vždy nabízí možnost vyrazit někam dál a nebo se z dálky vrátit, tak jako letos.
Díky ochotnému řidiči (díky tati) jsme se ve čtvrtek navečer dopravili do Karlových Varů, odkud jsme vyrazili na cestu domů.
První “etapa” byla krátká a poklidná, přejeli jsme do Lokte podél řeky Ohře.
Martin se snaží najít v oku mušku, ale vypadá to, jak kdyby salutoval!
Kde jsme se osvěžili v místním pivovaru Svatý Florián a dali si nakládaný hermelín, na který naše peněženky jen tak nezapomenou.
Nastupující tma nám připoměla, že by bylo dobré, hledat si místo na spaní a bystré oko Martinovo našlo na mapě klidné místo nad městem na “Kozích hřbetech”. Bylo rozhodnuto, vyrazili jsme s čelovkami vstříc noci a našli pěkné klidné místo na spaní.
Druhý den po snídani zakoupené u jediného loketského vietnamce, jsme vyjeli na 270km dlouhou štreku domů.
První zastávka byla u rozpadlého kostela.
Pepa byl připraven na pomazání nebo na namazání, těžko říct.
Rozhled z rozhledny Krásno
Jo na támhleten kopec chci jet taky! To víš, že jo Pepo, všechny je vymetem!!
Svačina v kavárně “U mlsného medvěda” v Teplé nad Bečvou. Doporučujeme!
Palačinky jedna báseň
Z Teplé jsme se jeli podívat na čedičový lom za obcí Hlinka.
A potom přes Toužim do Manětína, kde jsme si dali zámecký oběd.
Podávali luxusní kachnu nebo králíka se zelímVýhled z terasy do parku, to je radost jíst.
Kromě kochání se a jezení jsme taky tvrdě šlapali a překonávali spoustu kopců. Občas i pěšmo, jako tento na zelené. Nejlepší člověk vyjel podle Stravy tento “kopeček” rychlostí 4,5km/h, tak asi tak..
Další zastávkou bylo kláštěrní město Plasy.
A nechybělo občerstvení v podobě jednoho jedenácti stupňového Nachmelence v místním pivovaru a nelitovali jsme.
Z Plas jsme chvilku jeli po naučné stezce Baroko
Nakonec jsme dojeli až do obce Zvíkovec na Berounce. Nejdříve jsme zkusili místní kemp “Pod mostem”, ale ubohá nabídka jídla v kombinaci s hromadou ožralých vodáků nás donutila změnit plány a hledat jiné místo na spaní. Jediné pozitivní na podmostním kempu, byla přítomnost sprchy.
Potmě jsme našli nad vesnicí posekané místo a na něm zalehli. Ráno jsme zjistili, že je odtamtud nádherný rozhled do kraje, takže jsme si ho dali místo snídaně a vyrazili na opravdovou do 30km vzdáleného Nižboru.
Hned se lépe leze ze spacáku, když je takové ráno.
Z Nižboru jsme až do Prahy jeli podél řeky. Po cestách a šotolinách to ujíždělo úplně samo.
Neboj Luky, nikdo se na nás nedotahuje 🙂
Oběd jsme dali v Černošicích v hospodě “Jedličkárna”, kde jsme se královsky najedli a pádili dál.
Čím blíž jsme byli u Prahy, tím větší byl na stezkách provoz a tím méně cyklistů zdravilo, až mě přestalo bavit, zdravit bez odpovědi a také jsem nezdravil.
Jakmile jsme se vymotali z hlavního města a minuli Průhonice a Říčany, bylo na klukách vidět, jak jsou rádi, že jsme ve známém prostředí a že se těší na zasloužené pivo na zahrádce.
Ani jsem nestačil vyfotit plné sklenice
I s prvním dnem jsme měli dohromady 291km a 3800m nastoupáno, slušná porce na CSC borce. Díky kluci, tak za rok, já zase něco vymyslím a nebojte bude to po rovině! 😉
Ještě musím poděkovat Martinovi za přípravu trasy!