Jak jsem jel cyklomaraton Vätternrundan

Přinášíme Vám poutavé čtení od pana Rotrekla, který se zúčastnil cyklomaratonu Vätternrundan.

Vätternrundan

O co se jedná…
Vätternrundan – pořadatelé ho prezentují jako největší rekreační cyklomaraton na světě. Skutečně se jedná o akci veskrze pohodovou, nestresuje účastníky napjatými časovými limity, extrémními stoupáními ani povinností dosáhnout co nejlepšího umístění. Nevyhlašuje se vítěz ani pořadí, dozvíte se jen časy průjezdů kontrolními body a celkový čas. Na druhou stranu, nikdo nebrání výkonnostně orientovaným skupinám či jednotlivcům, aby se pokusili dosáhnout co nejlepších časů. O tom svědčí i těžko uvěřitelný traťový rekord – 6 hodin 37 minut. Jak vyplývá z názvu akce, trasa je vedena kolem druhého největšího švédského jezera Vättern se startem a cílem ve městě Motala. Koná se od roku 1966 a účastní se kolem 20000 lidí z 50 zemí světa. A abych nezapomněl – celé je to dlouhé 300 km.

Co mě k tomu vedlo…
Obecně jsem příznivcem evropského severu. Kraj kolem jezer Vännern – Vättern i samotný východní Götaland jsme s rodinou několikrát navštívili, především kvůli pěší turistice. Krajina je mírně zvlněná s hlubokými lesy proloženými skalami a množstvím mělkých, v létě prohřátých jezer. Vše působí výrazně klidným dojmem. K tomu silnice s kvalitním asfaltem a malým automobilovým provozem. Takový klasický švédský venkov jako z knížek Astrid Lindgrenové. To vše ve mně vybudilo chuť užít si tady trochu cyklistiky. Druhá věc, která mě povzbudila k tomu, abych se úvahami o účasti začal vážně zabývat, byl článek architekta, herce a cyklisty Davida Vávry, který jsem si kdysi přečetl a vryl se mi do paměti.

Co předcházelo…
Systém přihlášek, stejně jako celý organizační proces, mají pořadatelé dokonale propracovaný. Od začátku září běží asi měsíční lhůta pro vytvoření účtu na stránkách http://vatternrundan.se/en/ a zadání avíza předběžného zájmu. V přesně stanovený den-D (loni to bylo 7.11. 19:00) se na tomtéž webu otevírá registrace, kde je možné si určit i rozmezí startovacího času. Startuje se od pátku 19:30 do soboty cca. 6:30. Po potvrzení registrace pořadatelem následuje týdenní doba na zaplacení startovného – 1400 švédských korun. Na závěr, asi měsíc před startem, se webu pod vytvořeným účtem objeví kód a instrukce pro vyzvednutí startovního čísla na místě startu v Motale.
Co se fyzické přípravy týče, doporučují pořadatelé mít najeto před závodem alespoň 1000km. Ze zkušenosti na vlastním těle, považuji za dobrý základ 3000km se zaměřením na vytrvalostní přípravu. Proto jsem se snažil odjezdit daný objem při průměrech do 130 tepů a rychlosti 25km/h.
Ubytování nabízí pořadatel v improvizovaném kempu přímo v Motale, nebo v různých ubytovacích zařízeních po okolí. Vzhledem k velkému počtu účastníků, bývají nejvýhodnější možnosti brzy obsazené. Nám se podařilo zajistit penzion cca. 60 km vzdálený. Akci jsme s manželkou pojali jako krátkou předprázdninovou cestu s dvoudenním přespáním v Dánsku a třídenním ve Švédsku.

Kolem jezera…
Vätternrundan je časově rozložen na celý víkend – v pátek a sobotu se startuje, v sobotu a neděli se dojíždí. V Motale průběžně probíhá třídenní cyklistický festival. Vätternrundanu je podřízen život nejen ve startovním/cílovém městě, ale všude tam, kudy trasa závodu prochází. Je to spojeno s výraznými dopravními omezeními, kde části trasy jsou úplně pro automobily uzavřeny, části se jedou za provozu nebo ve vyhrazeném pruhu.

V den startu, po bezproblémovém vyzvednutí startovního čísla a odpoledním odpočinku, mě manželka odvezla do Motaly. V poledne se tady prohnala silná průtrž mračen, silnice byly navečer ještě mokré, ale oblačnost se protrhávala a předpověď dalšími srážkami nehrozila. Ochladilo se na 15 stupňů, tak jsem se rozhodl pro návleky na ruce i nohy a do kapsy vzal vestu. Startovní čas mi byl stanoven na 20:38. Podle předběžných propočtů vycházelo, že bych měl být v cíli před něco polednem, to včetně pobytu ve všech devíti depech – občerstvovačkách. Těch jsem byl rozhodnut plně využívat, odpočívat, držet tepy pěkně dole, prostě se neuštvat. Byla to přece jen nejdelší jednorázová štreka na kole, kterou jsem zatím jel.

Zastavím se ještě u systému startu. Vyjíždělo se ze tří startovacích bran, postupně ve dvouminutových intervalech, po skupinách cca 60-70 lidí. Nad každou branou svítil startovací čas, který měl každý zaznamenán na startovním čísle, tak splést se bylo téměř nemožné. Vše jasné, přehledné, beze zmatků a strkanic.
Vlastní závod nabídl spoustu pro cyklistiku nevšedních zážitků – západ slunce, východ slunce, hustá ranní mlha… Vzhledem k severní poloze trvala úplná tma zhruba jen dvě hodiny, to byla doba, kdy se jelo na blikačkách. Navíc pořadatelé některé úseky osadili mobilními reflektory.

Spektrum zúčastněných bylo opravdu hodně široké – od lidí, kteří si vezli na nosiči spacák a karimatku až po skupiny na drahých silničních speciálech, strojově střídající a ignorující většinu občerstvovaček. Během jízdy se dalo sjet se skupinou s vyhovujícím tempem a náznakem spolupráce, ale vše vždy končilo depem, po kterém se dala dohromady skupina jiných lidí, nebo nezbylo než jet sám vlastním tempem.
Depa-občerstvovačky byly kapitolou samou o sobě. Jak jsem se výše zmínil, bylo jich devět. Vedle standardních ionťáků a banánů byly k dispozici bollery (sladké kynuté pečivo), teplá borůvková polévka, káva a okurky ve slaném nálevu. V Jönkeppingu a Hjö byla nabídka rozšířena o teplé jídlo (švédské kuličky..). V depech bylo poskytováno základní ošetření, masáže a servis kol. Servis byl rozšířen i na trase, kde projížděly servisní vozy s možností poskytnout technickou pomoc na místě, případně odvézt do nejbližšího depa.
Přátelskou atmosféru závodu doplnily špalíry povzbuzujících podél silnic. Mnozí si přinesli křesílka, grily, popíjeli a pokřikovat heja, heja dokázali až do ranních hodin.
Počasí vydrželo celkem slušné, bez deště a větru. Teplota klesla k 10 stupňům a k ránu padla hustá mlha.

Už vzhledem k respektu, který jsem k trase měl a snažil se o maximálně úspornou jízdu, nedopadla na mé tělo ani mysl žádná výraznější krize. Chvíli jsem si dokonce myslel, že se mi povedla jarní příprava, ale z toho mě rychle vyvedl první kopec v Alpách o týden později. To už je ale jiná kapitola..
Nicméně, průběh byl díky jen mírně zvlněnému profilu (nastoupáno 1584m) celkem svižný, tak jsem si dopolední cyklistiky moc neužil. V 8:31 jsem projel cílem v Motale. Takže 11:53 celkový čas, 10:41 čistý a jízdní průměr 27,8 km/h.

Jednoznačně – Vätternrundan mi sednul!
add. Registrace na další ročník se otevírá už 6. Září

Mirek Rotrekl

Štafeta Javoříčko – Včelákov – Ležáky – Lidice

V sobotu 10. června 2017 zhruba v 05:05 hodin proběhne po silnici č. 12 (Kolínská) u benzinové pumpy u Českého Brodu už 29. ročník štafety Javoříčko – Včelákov – Ležáky – Lidice spojující místa tragicky poznamenaná 2. světovou válkou. Jde o tradiční štafetový běh o délce 255 km, který je určen pro všechny kategorie jako výborný a náročný trénink, běží se non stop den a noc na zahájení pietní akce v Lidicích. Můžete se přidat i na část úseku!
více na http://www.beh-nasavrky-mtb.cz/cs/23-stafeta-2017/

Nové týmové oblečení

dres_LETO2016

Dnešním dnem spouštíme objednávky nového týmového oblečení. Tentokrát nám je bude dělat firma Kalas. Objednávkový systém bude aktivní do 18.2.2016 a formulář je na stránce http://obleceni.csc-klub.cz

V AutoMotoVelo jsou po celou dobu objednávek připraveny na vyzkoušení velikostní řady oblečení a vzorky materiálů.

Novoroční jízda 2016

Na novoroční jízdu se vždy opravdu těším, je to pro každého cyklistu tak trochu svátek, protože všechny najeté kilometry z loňkého roku jsou zapomenuty a do nového roku vstupují všichni s nulou na tachometru. Jede se za každého počasí a pokaždé je to loterie, pamatuji jízdy na sněhu, v děšti i v krutém mrazu s východním větrem, který Vám nedá ani metr zadarmo. Letos bylo sice pod nulou a ráno byl jemný sněhový poprašek, ale nefoukal vítr a tak se jelo vcelku příjemně. Navíc se nás sešlo opravdu hodně, napočítal jsem něco lehce přes třicet jezdců a to už je pořádný „balík“, ve kterém Vám kilometry jen ubíhají. Nakonec jsme všichni zvolili kratší variantu, cca 27km a my čtyři, kteří jsme přijali a dokončili výzvu Rapha Festive 500 (musí se ujet 500km mezi 24. – 31.12.) jsme za to byli rádi.

IMG_2507 IMG_2510 IMG_2517 IMG_2512 IMG_2511

IMG_2521

IMG_2530

V Poříčanech jsme se rozdělili, protože garda „zkušenějších“ jezdí do Třebestovic a my do Kerska napít se živé vody a potom zpět do Č. Brodu.

IMG_2527Dokonce jsme se dostali i do novin!!

IMG_2537