Jízda do Regensburgu

Letošní červencové státní svátky spojené s víkendem si úplně říkaly o nějakou výzvu. Ta samozřejmě přišla v nápadu dojet z Brodu do německého Rezna (Regensburgu), po cestách, stezkách a silnicích byl hrubý odhad 300km za tři dny a s plnou výbavou to je hezký kus cesty.

Po klubové diskuzi, jsme se dohodli, že vyrazíme již ve středu po práci, abychom si udělali malého fóra, ono v reálu se těch kilometrů vždy najede víc, cestou jsou různé zastávky či problémy a vlak v cílovém městě na nás nebude čekat.

Takže ve středu 4.7. proběhlo povinné focení a

vyrazili jsme do Davle, kde byl cíl první etapy.

Spaní jsme si našli u uzavřeného kiosku a navečeřet jsme se rozhodli dojet do nedaleké hospody, kde obsluhoval postarší číšník s jiskrou v oku (druhé neměl) a oblečením, které si dozajista vypůjčil z Modré ústřice. Nicméně pivo točit uměl, takže jsme povečeřeli a šli na kutě.

Brzy ráno jsme se sbalili a vyrazili směr Brdy.

Nejdříve jsme si projeli hezké údolí podél potoka Kocáby, které vede až do Nového Knína.

Ten byl bohužel kritický pro Martina, který v prudkém sjezdu po vyfrézované uličce, plné vyčuhujících uzávěrů vody upadl a zle se potloukl. První pomoc mu poskytly hned dvě místní ženy, které ho vzaly do domu a Martin odtamtud vyšel téměř znovuzrozen, bohužel nám odmítl poskytnout bližší info o událostech uvnitř. Nicméně zranění na rameni a na ruce mu znemožnila nést batoh a držet se řidítek, takže již nemohl dále pokračovat. Doprovodili jsme ho na dobříšské nádraží, kde nám dal sbohem a my pokračovali vstříc dalším dobrodružstvím.

Brdy byly krásné a jistě se sem ještě vrátíme, jenže my pospíchali dále.

Městem Nepomukem,

jsme projeli do nedalekého kempu „Nový rybník“, kde se zastavil čas v 80. letech.  Po náležité očistě těla a naolejování patřičních partií, jsme se odebrali na večeři. Číšník byl shodou okolností zase bez oka ( to jako fakt), ale byla tam živá hudba 😂 (některé mrtvoly jsou živější než tento pán) a jídlo, co víc si přát. Rozložili jsme se na trávu a vychutnávali teplý večer.

Další den jsme vyrazili ještě časněji, předpověď počasí na dopoledne nebyla přiznivá, tak jsme zkusili tomu dešti ujet.

Což se povedlo jen na půl, od hranic jsme jeli v lehkém dešti.

 

Ten, ale po dojezdu do Rodingu ustal a dokonce se ukazálo i slunce, takže jsme v klidu vše usušili a zakotvili u řeky na místním veřejném tábořišti. Dostalo se nám vřelého přijetí, takže se zbytek dne nesl v příjemné atmosféře.

Poslední den jsme nepospíchali, cíl byl nedaleko a tak jsme si užívali nádherné cesty kolem řeky Regen až do Regensburgu.

V Reznu jsme do ní nazí naskákali. Byla to fantastický čistá voda, že i na ptáčky jsme viděli!

A pak jsme si prohlídli město, najedli se, skoukli německou svatbu, místní fetky v parku, stačili ztratit a najít Pepu a dali si nějaký Döner či co 🥙.

Vlak přijel načas a tak nezbylo než zatlačit slzu a vydat se na cestu domů.

Celkově to bylo 330km a 4500m převýšení, to není vůbec špatné.

Kompletní fotogalerie je zde.

Díky kluci

 

 

 

 

Slunovratová jízda Prahou

Již po třetí jsme vyjeli přivítat zimní slunovrat a oslavit tak blížící se nejdelší noc v roce. Letos poprvé jsme se nepřipojili k cyklojízdě pořádané pražským Bajkazylem, ale jeli jsme sólo.

V 4:35 jsem zaklapl pípající budík a vyskočil jsem z poslete, oblékl se, lehce pojedl, vyšel jsem ze dveří… a zastavil se až na nádraží. V Brodě byla totiž ledovka a pořádná. Moje první myšlenka byla, že bude zázrak, když někdo dorazí. Jenže, jak se ukázalo, přeci jen jsou mezi námi tvrdí kluci, kteří se nebojí vlka nic!

V Brodě přiběhl Standa a v Klanovicích kluci Slavatovi a najednou nás bylo šest.

Trasu naplánoval Olda fon Klanovitz, který zná Prahu do detailu a bezpečně nás provedl i obávaným petřínským bludištěm cestiček. Začátek stanovil v Libni, odtud jsme vyjeli směr Žižkov.

Projeli jsme se šnekem.


Vlakovým tunelem.

Na Staroměstském náměstí si udělali již tradiční fotografii pod vánočním stromem.

Pak jsme si prohlédli Karlův most a pod Malostranskou mosteckou věží jsme si dali svařák.

A pokračovali jsme směrem Kampa a Petřín, na který byl obzvláště těžký výstup, protože připomínal ledovou horu.

Za těžký výstup jsme byli odměněni krásným výhledem a nádherně nasvícenou petřínskou věží. Lucku s Ilonou jsme neviděli, ale měly by radost, bylo to tam samé „kluci s klukamaaa“.

No a když jsme se koukli směrem k hradu, viděli jsme vlajicí trenky, takže proč  nezajít za Milošem na kafe.

Pěkně nás prolustrovali, div jsem nemusel ukázat trenky a pak jsme mohli dál. Jenže Syčáček nás dovnitř nepustil, že prý pan prezident odpočívá.

No co, tak jsme jeli dál. Jirka nás u Belvederu opravdu hezky poprosil ať na něj počkáme,

tak jsme zvolnili a na Letné si dali oraz a kochali se výhledem, který neomrzí.

Pak jsme projeli Stromovkou, mihli se kolem ZOO a podél Vltavy a poté Rokytky jsme pokračovali směrem Černý most na snídani, které se někteří nemohli dočkat a pořádně se do ní pustili.


A pak dál domů, k zlatému obědu.

Kluci díky, že jste jeli a za rok se budu těšit znovu.

Přejezd Českého lesa

Co Vám budu povídat, loňský přejezd Orlických hor nás všechny namlsal a už na podzim jsem přemýšlel, kam příště.
A jednu lokalitu jsem našel a jak už asi tušíte, byl to Český les, pohraniční pásmo – po léta uzavřená oblast a v minulosti domov hrdých Chodů, kteří strážili naše hranice. Start v Mariánských lázních a konec v Domažlicích a mezitím krásný kus cesty skrz lesy a louky.

V pondělí 4.7. se nás na Hlavním nádraží sešlo pět a jen jeden člen výpravy byl nový, jinak jsme byli stejná sestava jako loni, tak nám to putování zachutnalo.

Cesta probíhala klidně a bezproblémově. Snad jen Mao C’tung, který cestoval s námi do Plzně nás rozveseloval, ještě, že už vypadl, co kluci? 😉

IMG_3675V Mariánkách jsme díky českobrodskému Martinovi, našli kemp za pět minut a hned jsme se začali seznamovat s místními. Kluci si byli prohlédnout místní Kaufland a prý takto vybílený obchod neviděli 25 let, takže přivezli jen dvě veky, nic jiného tam prostě nebylo!

IMG_3686

K vekám jsme si každý objednal něco lehkého, na výběr byla krkovice, tlačenka, klobása a hermelín, takže dietní strava a v klidu jsme popili místní Chodovar a nějaký Prazdroj.

Po večerní obhlídce terénu, jsme usoudili, že pro nás bude úplně nejlepší, když se místo do kempu, schováme na tribuně plochodrážního stadionu, sice tvrdé spaní, ale ráno budeme v suchu a jak řekli tak udělali.. Jen ta noční eskapáda s rozvášněným párem, který si pro svou milostnou chvilku vybral stejné místo, kde jsme spali, některé pobouřila, zbytek by neprobudil ani výstřel z děla..

IMG_3692

Ranní snídaně na benzínce a vzhůru směr Domažlice.

IMG_3700
První zastávka byla na Panské rozhledně, která svojí výškou 55m značně převyšovala okolní stromy.

IMG_3707

Pak jsme se již nerušeně začali drápat do vyšších nadmořských výšek. V některých místech, bylo slovo drápat opravdu výstižné.

IMG_3714

Oběd jsme naplánovali ve vísce Branka, kde kromě spadlého stavení bylo jen pár chatek a hospoda. Jenže na dveřích místní putyky byla cedulka, dnes otevíráme až v 16:00, taková zrada. Takže rychle náhradní plán a hurá do Svobodky, kde jsme našli skvělý hostinec a penzion U Soudku a dali si výborný zelný karbanátek.

IMG_3722

Pak někdo chytrý navrhl (já), že když už jsme na dostřel k Tachovu, tak bychom se mohli podívat na jízdárnu Světce. No jízdárna byla zvenku zajímavá, ale jinak zavřená a pětikilometrová zajížďka za to opravdu nestála.

Takže zpět na naše oře a hrr na rozhlednu Havran.

IMG_3721

Takhle se to řekne, ale nastoupat ty metry, nebyl žádný špás. Rozhledna Havran leží v nadmořské výšce 894m a je to jedno z nejodlehlejších míst naší republiky.

IMG_3730

Společné foto.

IMG_3724

Krásný rozhled, nám tu dřinu vynahradil.

IMG_3727

Českobrodský Martin byl úplně dojatý, že se mu podařilo dojet na vytoužený vrchol..

Další zastávkou byl hraniční přechod Rozvadov, který jsem vždy projížděl jen autem a říkal si, že tu jsou moc hezké kopce a hle už po nich jedu.

IMG_3736

Pomalu se začal přibližovat cíl cesty prvního dne, obec Rybník. Jenže to by nebylo to správné bikování, kdyby se nám do cesty nepostavil kopec s výškou kolem 800n.m. nad mořem a s 500n.m. to na 7km sakra bolelo.

IMG_3741

Nicméně do Rybníku jsme dorazili všichni a obec se nám za naši námahu bohatě odvděčila. Nejdříve jsme našli perfektní koupání a také místo pro nocleh, takže jsme tam okamžitě všichni naskákali a umyli ze sebe pot a prach a pak jsme se dosyta najedli v místní restauraci.

IMG_3765

Ještě než se setmělo jsme leželi ve spacácích a přemýšleli co nás čeká zítra. Dnešní porce byla 115km a 1800m převýšení.

IMG_3761

V noci nás pak navštívila pětice opilých mladistvých, kteří se chtěli vykoupat. Za hlasitého povzbuzování se dvě dívčiny ponořily do studené vody a zbytek to komentoval, zážitek z kategorie „To snad není možné“..

Ráno jsme náš bivak zabalily a kluci Vám řeknou jak to v noci bylo..

V Rybníce jsme se nasnídali a vyrazili na Čerchov, vrchol čnící nad okolními kopci a svou výškou 1042n.m. vzbuzující respekt nás nenechal v klidu a už první metry stoupání naznačily, že to nebude procházka růžovým sadem. Cesta vedla napřímo přes vrstevnice a některé úseky měli 25% stoupání a to už bylo na hranici výjezdnosti, ale dobrá nálada nás neopouštěla.

IMG_3784

Nicméně na vrchol jsme dojeli všichni. Následovala obvyklý výstup na rozhlednu, pár fotek, nějaká ta limonáda a pak už sešup do Domažlic.

IMG_3795

Fotka v cíli.

IMG_3796

Výlet to byl opravdu povedený, žádná technická komplikace, žádný defekt. Bloudili jsme jen trochu. Celý kraj je krásný a opravdu zapomenutý, v některých úsecích jsme jeli po turistické červené a cesta byla zarostlá, tak opuštěný ten kraj je. V celých horách jsme potkali do 15 lidí.

IMG_3810

Kluci moc díky za společnost a nemusíte se bát, už jsem našel další nenavštívenou lokalitu, která se vám bude MOC líbit!!

Fotogalerie je na Flickru

Jarda

 

 

Mezzano 2016 – tip na cyklistickou dovolenou

Se silničními koly cestujeme každoročně před prázdninami po Alpách už nějakých 15 let ve víceméně ustáleném stylu „five men, five tents“, kde 4/5 účastníků jsou věkem 50+. Letos jsme se dohodli na oblasti jižních Dolomit mezi Trentem a Bellunem. Východištěm byl malý camp u dvojměstí Mezzano-Imer s polohou nabízející obstojné možnosti pro natrasování okruhů nebo výjezdů na 9 dní. V porovnání se severněji umístěnými lokalitami se jedná o oblast turisticky méně vytěžovanou, takže to nese výhody s nižším provozem /i motorek/, klidem v horských sedlech a nižší cenou cappuccina. Žádný „jarmark“ jako je třeba na Stelviu. Z této strany jsou dostupná passa především pod 2000m , přes jsou jen Manghen a Vallez. Absolvovaná stoupání z jižní strany nejsou nijak extrémní, co se procent týče – většinou se pohybují mezi 5 -9. Cyklistickou hodnotu však mají, především proto, že kopce začínají v poměrně malých výškách kolem 400m a síly dokáže odebrat i horký vzduch tlačící se do hor z Pádské nížiny. Nejdelší, je cca. 27 km dlouhý, je výjezd na Passo Rolle (1989m), Passo Brocon (1616m) po několika zhoupnutích začíná stoupat z nějakých 400m, Passo Croce(1015m) příjemné, hodně zalesněné stoupání s památníkem Tullia Campagnola na vrcholu. Především estetický zážitek nabízí cesta kolem Lago del Mis s výjezdem nad Tisser (1000m), kde se začíná na 350m. Trochu jiné sedlo je Cereda(1361) – začíná se sice až na 700m, ale hned ze začátku je úsek s 11 – 14 % stoupáním asi 2 km dlouhý. Největší procento stoupání -18% -nabídl výjezd na Lago Calaita(1620m) – zařazený díky malé vzdálenosti od Mezzana na „volný den“.  Výše zmíněné Passo Manghen se nakonec neuskutečnilo. Z mapy lze vyčíst pěkný okruh přes pso. Rolle-Manghen (teoreticky „jen“ dva kopce), ale součet nastoupaných metrů přesahuje 5300. Na to nějak chyběl „morál“. Severněji posazené Passo Vallez(2032m) bylo letos nejvýše dosaženým bodem. Výjezd z jedné i druhé strany mi už připadl obtížnější, i když to mohlo být tím, že se jelo jako druhé resp. třetí sedlo etapy. Zařadili jsme i klasiku, v minulosti několikrát jeté Passo San Pelegrino(1918m), které se nám dříve hluboce vrylo do paměti díky brutálnímu stoupaní z východní strany. Dále na sever od Moeny jsou pro fyzicky i morálně zdatné jedince dosažitelná passa Sella, Gardena, Pordoi, Fedaia…, ale do toho jsme se už nepouštěli.

Na závěr malý souhrn:

Najeto 650km, nastoupáno 15160m, nejnižší výška 326m, nejvyšší výška 2032m.

 

Přeji pěkné léto

Mirek Rotrekl

20160624_152721 20160624_162432 20160627_122338 20160629_175345

Slunovratová jízda

Letošní konec roku jsme se rozhodli „oslavit“ jízdou k  přivítání letního slunovratu, kterou pořádá pražský Bajkazyl.

Sraz byl v sobotu 18.12. v 6:30 na schodech Rudolfina, kde se naše pětičlenná výprava sešla.

Při čekání na start, jsme měli dost času okukovat na jakých kolech, kdo přijel. Někdo přijel na starém Favoritu, někdo na festce, někdo jel na krosovém nebo na horském kole, překvapivě jsme viděli i hodně cyklokrosových kol. Vítěz byl však jen jeden a to nákladní kolo, které mělo v zadní části připevněn rozsvícený  vánoční stromek.

IMG_2406_1000px

I když jsme nečekali, že start bude přesně v 6:30, tak nás 40 minutové zpoždění trochu zaskočilo. Nicméně jsme po sedmé vyrazili směr Karlův most a poté Kampa. Jenže když se rozjede přes 70 cyklistů do probouzejícího se pražského provozu, stane se jediné, že se neustále čeká.

IMG_2419-1000px

Takže jsme čekali a čekali..

IMG_2421

1000px

Na staroměstkém náměstí

 

 

 

 

 

Na hlávkově mostě

 

 

 

 

 

Když jsme jeli přes letnou, tak si Robert zafandil Sparta, Sparta…

IMG_2428

A pak jsme zase čekali. Tentokrát nám to nevadilo, protože jsme stáli na místě s perfektním rozhledem.

IMG_2434

Pak jsme jeli kolem hradu a na Petřín.

IMG_2456

 

Bohužel u letohrádku Kinských nám došla trpělivost a rozhodli jsme se pro variantu návratu domů po vlastní ose. Odpojili jsme se od rozevláté skupiny a nejdříve podél Vltavy a posléze podél Rokytky, jsme vyrazili směr Černý most.

IMG_2448

Tam jsme se v nejmenovaném rychlém občerstvení nasnídali.

IMG_2454

 

A poté jsme vyrazili do Klánovic, Úval, Tuklat, Rostoklat a domů.

Příští rok akci určitě zopakujeme, ale uděláme si ji ve vlastní režii, pod vedením zkušeného pražského jezdce Oldy S., který nás krásně provedl Prahou.

Ještě bych chtěl vyzdvihnout výkon Standy Š., který celou jízdu objel na jedničku a ještě v civilním oblečení! Dobrá práce!

Tak zase za rok

 

 

 

Přejezd Orlických hor

Nevím jak ve Vás, ale ve mně dřímá neustálý „pud“ prozkoumávat nové cesty a místa. Je celkem jedno jestli je to neprozkoumaná stezka mezi vesnicemi 5 km od domu či vršek hory 1000 km odsud. Ta radost z nového je vždy stejná. No.. možná trochu větší, když je to ta hora, ale jen o trochu.

Tak tento „pud“ mi už hodně dlouhou dobu říkal, že jsem nikdy nebyl v Orlických horách a že bych se tam měl vypravit. No dobře povídám a jelikož necestuji rád sám (sdílená radost je dvojnásobná radost), řekl jsem o tom mém puzení ještě několika přátelům a ejhle další čtyři se připojili.

Takže jsme naplánovali termín, sbalili spacáky, připravili kola a v sobotu 18.7. ráno jsme se sešli v Kolíně na nádraží.

Cesta do České Třebové, našeho výchozího bodu proběhla bez nejmenšího zádrhelu a za dvě hodiny jsme již stáli před nádražím a rozhlíželi jsme se po vhodném startovním bodu. Ten jsme našli velice záhy a to nedalekou kavárnu 59metrů, kde jsme nad kávou našli ideální trasu pro první část cesty do Letohradu.

IMG_1199

Cestou jsme se ještě zastavili u Horákovy kaple sv. Panny Marie, kde pramení zázračný pramen mládí a mladické svěžesti a čirou náhodou tam potkali praprapravnučku stavitele pana Duška a její dcera paní Eliška nás vyfotila u vchodu a na fotce zanechala nesmazatelný otisk.

IMG_1206

 

Poté jsme již bez velkých přerušení dorazili do Letohradu, kde nás na zámku čekal velice příjemný oběd.

IMG_1302

Z plodného rozhovoru, který probíhal při čekání na jídlo, snad jen vypíchnu Martinovu větu: Nejsou války, rodí se blbečkové!

IMG_1303Plně nasyceni jsme vyrazili dále. Hnala nás představa koupání ve vodní nádrži Pastviny. Po cestě  jsme potkávali účastníky závodu Tour de Biere, kteří evidentně už závod dokončili. Dalo se to poznat jednoduše, byli totiž úplně namol. Dva dokonce skákali z přehradního mola dolů, kluci na ně volali, že na stranu do přehrady to umí každý ať to zkusí na druhou stranu.

Nakonec jsme zastavili až pod pastvinským mostem, kde jsme odhodili svršky a naskákali do vody.

IMG_1304Po dalších několika kilometrech jsme si udělali přestávku u Pašerácké lávky, kterou jsem si chtěl prohlédnout naživo, protože mi sloužila jako vzor pro plánovanou stavbu mostku v Dolánkách. Kluci toho hned využili a chladili si rozpálená chodidla a koukali na dvě dvojice, které si koupel ve vodě zpříjemňovali pitím vína a kouřením jedné nejmenované rostliny.

IMG_1327Další hodinu jsme šlapali jen do kopce a míjeli jeden řopík za druhým, zastavili jsme až  v osadě Panská pole, kde nám místní dobrodinec z č.p. 425 načepoval vodu, díky chlape !!

Pak jsme hned pokračovali až k pevnosti Hanička, kterou jsme prostě nemohli minout a kde jsme narazili na četu prvorepublikových vojáků, která tu stanovala.

IMG_1342Ten vojín v podlíkačkách nás vyfotil a pak se běžel obléknout na nástup.

IMG_1339No a od Haničky to bylo už jen pár kilometrů na Anenský vrch, místo našeho noclehu. Po výjezdu k rozhledně jsme se okamžitě pustili do zásob z domova. Jídlo bylo různorodé, od chleba se šunkou přes chleba se salámen po chleba s tuňákem. Největší hit byla ovšem rýže s arašídy!

S heslem, jak si kdo ustele, tak si i lehne ( a vyspí se), jsme si po večeři začali připravovat místa na spaní. Olda si postavil lehký přístřešek, já s Robem stan a Martinové to vzali zostra a spali pod širým nebem.

IMG_1349

Velkou odměnou nám byl rozhled po večerních vršcích.

IMG_1346

Po západu slunce, jsme zalezli do spacáků a usnuli spánkem bohatýrů.

Ráno při snídani jsme si sdělovali noční dojmy. Martinové se přesunuli do vrcholku rozhledny, protože v noci pršelo a Olda nám vyprávěl o návštěvě nočního jezdce, který přijel na kole a baterkou slídil po vrcholu.

Po snídani jsme vše zabalili a vyrazili směr Masarykova chata.

Cesta po hřebeni byla jako na houpačce chvíli nahoru a pak zase dolů, ale po cestě jsme téměř nikoho nepotkali a tak se jelo opravdu moc pěkně. Přes Velkou Deštnou (Děsnou, jak říkal Olda), nejvyšší vrchol hor jsme se přehoupli jako nic a už před námi stála Masarykova chata, kde jsme se decentně občestvili a vyrazili dále.

IMG_1365

 

Po sjezdu k Šelišskému mlýnu, následoval výjezd do posledního sedla Orlických hor a pak několikakilometrový sjezd do Olešnice v O.h., tam jsme se rozloučili s O. horami a pokračovali k našemu cíli v Novém Městě nad Metují. Cesta po červené, kolem řeky, byla skvělá a všichni jsme si ty poslední kilometry náležitě úžili.

IMG_1367

V Novém Městě jsme hned po vjezdu narazili na hřbitovní studnu a tak jsme neváhali a řádně se umyli a převlékli, aby nás nevyhodili z vlaku.

IMG_1368No a náš přejezd Orlických hor jsme nemohli zakončit jinak než půllitrem piva v nádražní restauraci. Také jsme udělali součet ujetých kilometrů a  nastoupaných výškových metrů, výsledek je 110km a 2111m, pořádná porce s batohy na zádech!

IMG_1370Já jsem svůj „pud“ uspokojil a myslím, že i klukům se to líbilo. Tak moc díky za tu sdílenou radost a snad zase příště, myslím, že bych o pár místech věděl…

Díky moc

Jarda

 

 

Novoroční jízda

Novoroční jízda 1. ledna 2015

Na srazu nás bylo tradičně hodně.2015-01-01 10.09.59

Poté se však „zkušenější“ skupina oddělila a vyrazila směr Třebestovice, kde dodatečně oslavili Nový rok. Zbytek si dal tradiční kolečko Č. Brod-Chotouň-Sadská-Kersko-Chrást-Č. Brod s tradiční fotkou u pramene.

2015-01-01 11.22.36 Jízdu jsme zakončili v Karamele a dali si skvělý svařák.

Díky všem

Jak jsme šli do Kostelce

Také se ptáte co dělat, když je venku zima a od čtyř tma, odpověď je jednoduchá, chodit. Chůze je nejpřirozenější pohyb a nemusíte si pořizovat žádné extra oblečení ani obuv, dá se provozovat za každého počasí a kdekoli. Tak tuhle teorii jsme se rozhodli vyzkoušet v praxi. Takový noční pochod na 27km, skrz les, je prima zkouška.

Šli jsme z Č. Brodu do Kostelce n. Č. lesy a zpět, převážně lesem. Nejdříve Dolánkami a zpět krupeckým údolím. V Kostelci jsme udělali hodinovou přestávku na jídlo a doplnění tekutin a pak hurá zase do lesa. Dost nám pomohlo, že mrzlo, protože lesní cesty jsou rozježděné a pokud by bylo nad nulou, šlo by se o dost hůře. Cestovní rychlost téměř atakovala 6 km/h, takže jsme se s přehledem stihli vrátit před zavíračkou v Besedě a mohli si dát jedno zasloužené na konec.

2014-12-27 18.53.04