Letošní červencové státní svátky spojené s víkendem si úplně říkaly o nějakou výzvu. Ta samozřejmě přišla v nápadu dojet z Brodu do německého Rezna (Regensburgu), po cestách, stezkách a silnicích byl hrubý odhad 300km za tři dny a s plnou výbavou to je hezký kus cesty.
Po klubové diskuzi, jsme se dohodli, že vyrazíme již ve středu po práci, abychom si udělali malého fóra, ono v reálu se těch kilometrů vždy najede víc, cestou jsou různé zastávky či problémy a vlak v cílovém městě na nás nebude čekat.
Takže ve středu 4.7. proběhlo povinné focení a
vyrazili jsme do Davle, kde byl cíl první etapy.
Spaní jsme si našli u uzavřeného kiosku a navečeřet jsme se rozhodli dojet do nedaleké hospody, kde obsluhoval postarší číšník s jiskrou v oku (druhé neměl) a oblečením, které si dozajista vypůjčil z Modré ústřice. Nicméně pivo točit uměl, takže jsme povečeřeli a šli na kutě.
Brzy ráno jsme se sbalili a vyrazili směr Brdy.
Nejdříve jsme si projeli hezké údolí podél potoka Kocáby, které vede až do Nového Knína.
Ten byl bohužel kritický pro Martina, který v prudkém sjezdu po vyfrézované uličce, plné vyčuhujících uzávěrů vody upadl a zle se potloukl. První pomoc mu poskytly hned dvě místní ženy, které ho vzaly do domu a Martin odtamtud vyšel téměř znovuzrozen, bohužel nám odmítl poskytnout bližší info o událostech uvnitř. Nicméně zranění na rameni a na ruce mu znemožnila nést batoh a držet se řidítek, takže již nemohl dále pokračovat. Doprovodili jsme ho na dobříšské nádraží, kde nám dal sbohem a my pokračovali vstříc dalším dobrodružstvím.
Brdy byly krásné a jistě se sem ještě vrátíme, jenže my pospíchali dále.
Městem Nepomukem,
jsme projeli do nedalekého kempu “Nový rybník”, kde se zastavil čas v 80. letech. Po náležité očistě těla a naolejování patřičních partií, jsme se odebrali na večeři. Číšník byl shodou okolností zase bez oka ( to jako fakt), ale byla tam živá hudba 😂 (některé mrtvoly jsou živější než tento pán) a jídlo, co víc si přát. Rozložili jsme se na trávu a vychutnávali teplý večer.
Další den jsme vyrazili ještě časněji, předpověď počasí na dopoledne nebyla přiznivá, tak jsme zkusili tomu dešti ujet.
Což se povedlo jen na půl, od hranic jsme jeli v lehkém dešti.
Ten, ale po dojezdu do Rodingu ustal a dokonce se ukazálo i slunce, takže jsme v klidu vše usušili a zakotvili u řeky na místním veřejném tábořišti. Dostalo se nám vřelého přijetí, takže se zbytek dne nesl v příjemné atmosféře.
Poslední den jsme nepospíchali, cíl byl nedaleko a tak jsme si užívali nádherné cesty kolem řeky Regen až do Regensburgu.
V Reznu jsme do ní nazí naskákali. Byla to fantastický čistá voda, že i na ptáčky jsme viděli!
A pak jsme si prohlídli město, najedli se, skoukli německou svatbu, místní fetky v parku, stačili ztratit a najít Pepu a dali si nějaký Döner či co 🥙.
Vlak přijel načas a tak nezbylo než zatlačit slzu a vydat se na cestu domů.
Celkově to bylo 330km a 4500m převýšení, to není vůbec špatné.
Kompletní fotogalerie je zde.
Díky kluci
V Mariánkách jsme díky českobrodskému Martinovi, našli kemp za pět minut a hned jsme se začali seznamovat s místními. Kluci si byli prohlédnout místní Kaufland a prý takto vybílený obchod neviděli 25 let, takže přivezli jen dvě veky, nic jiného tam prostě nebylo!
Ten vojín v podlíkačkách nás vyfotil a pak se běžel obléknout na nástup.
