Začátek prázdnin a jeho dva sváteční dny nám vždy nabízí možnost vyrazit někam dál a nebo se z dálky vrátit, tak jako letos.

Díky ochotnému řidiči (díky tati) jsme se ve čtvrtek navečer dopravili do Karlových Varů, odkud jsme vyrazili na cestu domů.

První “etapa” byla krátká a poklidná, přejeli jsme do Lokte podél řeky Ohře.

Kde jsme se osvěžili v místním pivovaru Svatý Florián a dali si nakládaný hermelín, na který naše peněženky jen tak nezapomenou.

Nastupující tma nám připoměla, že by bylo dobré, hledat si místo na spaní a bystré oko Martinovo našlo na mapě klidné místo nad městem na “Kozích hřbetech”. Bylo rozhodnuto, vyrazili jsme s čelovkami vstříc noci a našli pěkné klidné místo na spaní.

Druhý den po snídani zakoupené u jediného loketského vietnamce, jsme vyjeli na 270km dlouhou štreku domů.

První zastávka byla u rozpadlého kostela.

Rozhled z rozhledny Krásno

Svačina v kavárně “U mlsného medvěda” v Teplé nad Bečvou. Doporučujeme!

Z Teplé jsme se jeli podívat na čedičový lom za obcí Hlinka.

A potom přes Toužim do Manětína, kde jsme si dali zámecký oběd.

Kromě kochání se a jezení jsme taky tvrdě šlapali a překonávali spoustu kopců. Občas i pěšmo, jako tento na zelené. Nejlepší člověk vyjel podle Stravy tento “kopeček” rychlostí  4,5km/h, tak asi tak..

Další zastávkou bylo kláštěrní město Plasy.

A nechybělo občerstvení v podobě jednoho jedenácti stupňového Nachmelence v místním pivovaru a nelitovali jsme.

Z Plas jsme chvilku jeli po naučné stezce Baroko

Nakonec jsme dojeli až do obce Zvíkovec na Berounce. Nejdříve jsme zkusili místní kemp “Pod mostem”, ale ubohá nabídka jídla v kombinaci s hromadou ožralých vodáků nás donutila změnit plány a hledat jiné místo na spaní. Jediné pozitivní na podmostním kempu, byla přítomnost sprchy.

Potmě jsme našli nad vesnicí posekané místo a na něm zalehli. Ráno jsme zjistili, že je odtamtud nádherný rozhled do kraje, takže jsme si ho dali místo snídaně a vyrazili na opravdovou do 30km vzdáleného Nižboru.

Z Nižboru jsme až do Prahy jeli podél řeky. Po cestách a šotolinách to ujíždělo úplně samo.

Oběd jsme dali v Černošicích v hospodě “Jedličkárna”, kde jsme se královsky najedli a pádili dál.

Čím blíž jsme byli u Prahy, tím větší byl na stezkách provoz a tím méně cyklistů zdravilo, až mě přestalo bavit, zdravit bez odpovědi a také jsem nezdravil. 

Jakmile jsme se vymotali z hlavního města a minuli Průhonice a Říčany, bylo na klukách vidět, jak jsou rádi, že jsme ve známém prostředí a že se těší na zasloužené pivo na zahrádce.

I s prvním dnem jsme měli dohromady 291km a 3800m nastoupáno, slušná porce na CSC borce. Díky kluci, tak za rok, já zase něco vymyslím a nebojte bude to po rovině! 😉

Ještě musím poděkovat Martinovi za přípravu trasy!