SLUNOVRATOVÁ JÍZDA 2018

I letošní rok pojedeme oslavit zimní slunovrat, začátek zimy, pražskou noční jízdou. Sraz bude 23.12. v 5:15 na nádraží v Českém Brodě, poté se přesuneme do Prahy, kde nás čeká kouzelná atmosféra předvánoční metropole. Okruh je cca 20-25km dlouhý a je možné si po jeho objetí zase nastoupit do vlaku a jet domů. Úplná trasa je cca 55-59km dlouhá a staví se u McDonalds  na snídani a rozmrznutí, poté se pokračuje směr  Klánovice a Úvaly.

Trasu Vám brzy představíme.

Jede se za téměř za každého počasí (vyjímkou jsou padající trakaře, ryby a žáby, potopy či jiné biblické neplechy) a je lepší se nahlásit předem, abychom Vás mohli informovat o případných změnách v programu.

Těšíme se na Vás

tým CSC klubu

Jízda do Regensburgu

Letošní červencové státní svátky spojené s víkendem si úplně říkaly o nějakou výzvu. Ta samozřejmě přišla v nápadu dojet z Brodu do německého Rezna (Regensburgu), po cestách, stezkách a silnicích byl hrubý odhad 300km za tři dny a s plnou výbavou to je hezký kus cesty.

Po klubové diskuzi, jsme se dohodli, že vyrazíme již ve středu po práci, abychom si udělali malého fóra, ono v reálu se těch kilometrů vždy najede víc, cestou jsou různé zastávky či problémy a vlak v cílovém městě na nás nebude čekat.

Takže ve středu 4.7. proběhlo povinné focení a

vyrazili jsme do Davle, kde byl cíl první etapy.

Spaní jsme si našli u uzavřeného kiosku a navečeřet jsme se rozhodli dojet do nedaleké hospody, kde obsluhoval postarší číšník s jiskrou v oku (druhé neměl) a oblečením, které si dozajista vypůjčil z Modré ústřice. Nicméně pivo točit uměl, takže jsme povečeřeli a šli na kutě.

Brzy ráno jsme se sbalili a vyrazili směr Brdy.

Nejdříve jsme si projeli hezké údolí podél potoka Kocáby, které vede až do Nového Knína.

Ten byl bohužel kritický pro Martina, který v prudkém sjezdu po vyfrézované uličce, plné vyčuhujících uzávěrů vody upadl a zle se potloukl. První pomoc mu poskytly hned dvě místní ženy, které ho vzaly do domu a Martin odtamtud vyšel téměř znovuzrozen, bohužel nám odmítl poskytnout bližší info o událostech uvnitř. Nicméně zranění na rameni a na ruce mu znemožnila nést batoh a držet se řidítek, takže již nemohl dále pokračovat. Doprovodili jsme ho na dobříšské nádraží, kde nám dal sbohem a my pokračovali vstříc dalším dobrodružstvím.

Brdy byly krásné a jistě se sem ještě vrátíme, jenže my pospíchali dále.

Městem Nepomukem,

jsme projeli do nedalekého kempu „Nový rybník“, kde se zastavil čas v 80. letech.  Po náležité očistě těla a naolejování patřičních partií, jsme se odebrali na večeři. Číšník byl shodou okolností zase bez oka ( to jako fakt), ale byla tam živá hudba 😂 (některé mrtvoly jsou živější než tento pán) a jídlo, co víc si přát. Rozložili jsme se na trávu a vychutnávali teplý večer.

Další den jsme vyrazili ještě časněji, předpověď počasí na dopoledne nebyla přiznivá, tak jsme zkusili tomu dešti ujet.

Což se povedlo jen na půl, od hranic jsme jeli v lehkém dešti.

 

Ten, ale po dojezdu do Rodingu ustal a dokonce se ukazálo i slunce, takže jsme v klidu vše usušili a zakotvili u řeky na místním veřejném tábořišti. Dostalo se nám vřelého přijetí, takže se zbytek dne nesl v příjemné atmosféře.

Poslední den jsme nepospíchali, cíl byl nedaleko a tak jsme si užívali nádherné cesty kolem řeky Regen až do Regensburgu.

V Reznu jsme do ní nazí naskákali. Byla to fantastický čistá voda, že i na ptáčky jsme viděli!

A pak jsme si prohlídli město, najedli se, skoukli německou svatbu, místní fetky v parku, stačili ztratit a najít Pepu a dali si nějaký Döner či co 🥙.

Vlak přijel načas a tak nezbylo než zatlačit slzu a vydat se na cestu domů.

Celkově to bylo 330km a 4500m převýšení, to není vůbec špatné.

Kompletní fotogalerie je zde.

Díky kluci

 

 

 

 

Novoroční jízda 2018

Je opravdu skvělé, vidět 1.1. dopoledne tolik lidí, kteří chtějí oslavit příchod nového roku jízdou na kole. Ono to není jen tak, musíte se na Silvestra držet zpět s pitím alkoholu a jít si po půlnoci brzy lehnout, jinak je ranní vstávání utrpením a mnozí to pak vzdají (vidíte kluci, nikoho nejmenuji, ani tebe Pepo :D).

Letos bylo rekordní teplo, 9 stupňů Celsia. Rekordní byla i účast žen! Dámy jste skvělé, díky. Samozřejmě  jsme měli doprovod švýcarské gardy, díky pane Březino!


A jako vždy, po vyjíždce, jsme se zahřáli skvělým vývarem v kavárně u Madony, díky Zděničko a Petře!

Nakonec chci poděkovat, všem, kteří jste jeli, jen díky Vám má Novoroční jízda skvělou atmosféru. Jste skvělí a doufám, že se zase za rok uvidíme!

Galerie s fotkami najdete pod tímto odkazem

Mějte úspěšný a krásný rok 2018

za CSC klub

Jarda Pažout

 

 

 

 

Slunovratová jízda 2017

I letošní rok pojedeme oslavit zimní slunovrat, začátek zimy, pražskou noční jízdou. Sraz bude 17.12. v 5:15 na nádraží v Českém Brodě, poté se přesuneme do Prahy, kde nás čeká kouzelná atmosféra předvánoční metropole. Okruh je cca 20-25km dlouhý a je možné si po jeho objetí zase nastoupit do vlaku a jet domů. Úplná trasa je cca 55-59km dlouhá a staví se u McDonalds na Černém mostě na snídani a rozmrznutí, poté se pokračuje směr Horní Počernice, Klánovice a Úvaly.

Trasu naplánoval guru Olda fon Klanovitz a je možné si ji prohlédnout na mapách.cz

Jede se za téměř (vyjímkou jsou padající trakaře, ryby a žáby, potopy či jiné biblické neplechy) každého počasí a je lepší se nahlásit předem, abychom Vás mohli informovat o případných změnách v programu.

Těšíme se na Vás

tým CSC klubu

 

Jak jsem jel cyklomaraton Vätternrundan

Přinášíme Vám poutavé čtení od pana Rotrekla, který se zúčastnil cyklomaratonu Vätternrundan.

Vätternrundan

O co se jedná…
Vätternrundan – pořadatelé ho prezentují jako největší rekreační cyklomaraton na světě. Skutečně se jedná o akci veskrze pohodovou, nestresuje účastníky napjatými časovými limity, extrémními stoupáními ani povinností dosáhnout co nejlepšího umístění. Nevyhlašuje se vítěz ani pořadí, dozvíte se jen časy průjezdů kontrolními body a celkový čas. Na druhou stranu, nikdo nebrání výkonnostně orientovaným skupinám či jednotlivcům, aby se pokusili dosáhnout co nejlepších časů. O tom svědčí i těžko uvěřitelný traťový rekord – 6 hodin 37 minut. Jak vyplývá z názvu akce, trasa je vedena kolem druhého největšího švédského jezera Vättern se startem a cílem ve městě Motala. Koná se od roku 1966 a účastní se kolem 20000 lidí z 50 zemí světa. A abych nezapomněl – celé je to dlouhé 300 km.

Co mě k tomu vedlo…
Obecně jsem příznivcem evropského severu. Kraj kolem jezer Vännern – Vättern i samotný východní Götaland jsme s rodinou několikrát navštívili, především kvůli pěší turistice. Krajina je mírně zvlněná s hlubokými lesy proloženými skalami a množstvím mělkých, v létě prohřátých jezer. Vše působí výrazně klidným dojmem. K tomu silnice s kvalitním asfaltem a malým automobilovým provozem. Takový klasický švédský venkov jako z knížek Astrid Lindgrenové. To vše ve mně vybudilo chuť užít si tady trochu cyklistiky. Druhá věc, která mě povzbudila k tomu, abych se úvahami o účasti začal vážně zabývat, byl článek architekta, herce a cyklisty Davida Vávry, který jsem si kdysi přečetl a vryl se mi do paměti.

Co předcházelo…
Systém přihlášek, stejně jako celý organizační proces, mají pořadatelé dokonale propracovaný. Od začátku září běží asi měsíční lhůta pro vytvoření účtu na stránkách http://vatternrundan.se/en/ a zadání avíza předběžného zájmu. V přesně stanovený den-D (loni to bylo 7.11. 19:00) se na tomtéž webu otevírá registrace, kde je možné si určit i rozmezí startovacího času. Startuje se od pátku 19:30 do soboty cca. 6:30. Po potvrzení registrace pořadatelem následuje týdenní doba na zaplacení startovného – 1400 švédských korun. Na závěr, asi měsíc před startem, se webu pod vytvořeným účtem objeví kód a instrukce pro vyzvednutí startovního čísla na místě startu v Motale.
Co se fyzické přípravy týče, doporučují pořadatelé mít najeto před závodem alespoň 1000km. Ze zkušenosti na vlastním těle, považuji za dobrý základ 3000km se zaměřením na vytrvalostní přípravu. Proto jsem se snažil odjezdit daný objem při průměrech do 130 tepů a rychlosti 25km/h.
Ubytování nabízí pořadatel v improvizovaném kempu přímo v Motale, nebo v různých ubytovacích zařízeních po okolí. Vzhledem k velkému počtu účastníků, bývají nejvýhodnější možnosti brzy obsazené. Nám se podařilo zajistit penzion cca. 60 km vzdálený. Akci jsme s manželkou pojali jako krátkou předprázdninovou cestu s dvoudenním přespáním v Dánsku a třídenním ve Švédsku.

Kolem jezera…
Vätternrundan je časově rozložen na celý víkend – v pátek a sobotu se startuje, v sobotu a neděli se dojíždí. V Motale průběžně probíhá třídenní cyklistický festival. Vätternrundanu je podřízen život nejen ve startovním/cílovém městě, ale všude tam, kudy trasa závodu prochází. Je to spojeno s výraznými dopravními omezeními, kde části trasy jsou úplně pro automobily uzavřeny, části se jedou za provozu nebo ve vyhrazeném pruhu.

V den startu, po bezproblémovém vyzvednutí startovního čísla a odpoledním odpočinku, mě manželka odvezla do Motaly. V poledne se tady prohnala silná průtrž mračen, silnice byly navečer ještě mokré, ale oblačnost se protrhávala a předpověď dalšími srážkami nehrozila. Ochladilo se na 15 stupňů, tak jsem se rozhodl pro návleky na ruce i nohy a do kapsy vzal vestu. Startovní čas mi byl stanoven na 20:38. Podle předběžných propočtů vycházelo, že bych měl být v cíli před něco polednem, to včetně pobytu ve všech devíti depech – občerstvovačkách. Těch jsem byl rozhodnut plně využívat, odpočívat, držet tepy pěkně dole, prostě se neuštvat. Byla to přece jen nejdelší jednorázová štreka na kole, kterou jsem zatím jel.

Zastavím se ještě u systému startu. Vyjíždělo se ze tří startovacích bran, postupně ve dvouminutových intervalech, po skupinách cca 60-70 lidí. Nad každou branou svítil startovací čas, který měl každý zaznamenán na startovním čísle, tak splést se bylo téměř nemožné. Vše jasné, přehledné, beze zmatků a strkanic.
Vlastní závod nabídl spoustu pro cyklistiku nevšedních zážitků – západ slunce, východ slunce, hustá ranní mlha… Vzhledem k severní poloze trvala úplná tma zhruba jen dvě hodiny, to byla doba, kdy se jelo na blikačkách. Navíc pořadatelé některé úseky osadili mobilními reflektory.

Spektrum zúčastněných bylo opravdu hodně široké – od lidí, kteří si vezli na nosiči spacák a karimatku až po skupiny na drahých silničních speciálech, strojově střídající a ignorující většinu občerstvovaček. Během jízdy se dalo sjet se skupinou s vyhovujícím tempem a náznakem spolupráce, ale vše vždy končilo depem, po kterém se dala dohromady skupina jiných lidí, nebo nezbylo než jet sám vlastním tempem.
Depa-občerstvovačky byly kapitolou samou o sobě. Jak jsem se výše zmínil, bylo jich devět. Vedle standardních ionťáků a banánů byly k dispozici bollery (sladké kynuté pečivo), teplá borůvková polévka, káva a okurky ve slaném nálevu. V Jönkeppingu a Hjö byla nabídka rozšířena o teplé jídlo (švédské kuličky..). V depech bylo poskytováno základní ošetření, masáže a servis kol. Servis byl rozšířen i na trase, kde projížděly servisní vozy s možností poskytnout technickou pomoc na místě, případně odvézt do nejbližšího depa.
Přátelskou atmosféru závodu doplnily špalíry povzbuzujících podél silnic. Mnozí si přinesli křesílka, grily, popíjeli a pokřikovat heja, heja dokázali až do ranních hodin.
Počasí vydrželo celkem slušné, bez deště a větru. Teplota klesla k 10 stupňům a k ránu padla hustá mlha.

Už vzhledem k respektu, který jsem k trase měl a snažil se o maximálně úspornou jízdu, nedopadla na mé tělo ani mysl žádná výraznější krize. Chvíli jsem si dokonce myslel, že se mi povedla jarní příprava, ale z toho mě rychle vyvedl první kopec v Alpách o týden později. To už je ale jiná kapitola..
Nicméně, průběh byl díky jen mírně zvlněnému profilu (nastoupáno 1584m) celkem svižný, tak jsem si dopolední cyklistiky moc neužil. V 8:31 jsem projel cílem v Motale. Takže 11:53 celkový čas, 10:41 čistý a jízdní průměr 27,8 km/h.

Jednoznačně – Vätternrundan mi sednul!
add. Registrace na další ročník se otevírá už 6. Září

Mirek Rotrekl

Časovka VILÉM – 20.5. v Pařížově u Běstviny

Ahoj, v sobotu 20. 5. 2017 se na Pařížově u Běstviny koná již čtvrtý ročník silniční časovky jednotlivců „VILÉM“. Charakter trasy je zvlněný, takže pokud nemáte časovkářský speciál, určitě to nebude handicap. Závod je možné absolvovat i na horském / trekovém kole, v případě zájmu bude vypsána zvláštní kategorie.
Zázemí a občerstvení bude jako vždy v místním Sportbaru u Pepy Málka, kde bude možnost doplnění vypocených tekutin energeticky a nutričně vyváženými nápoji.

Na Vaši účast se těší cykloteam AGRO KOLÍN.

Novoroční jízda 2017

Jako každý rok i v letošní první den jsme se v 10 hodin sešli na Husově náměstí, abychom oslavili Nový rok.

I přes ne příliš hezké počasí se nás sešlo opravdu hodně a to je moc dobře.

Tradiční fotografie u pomníku.

Samozřejmě jdeme s dobou a jela s námi ochranka v podobě švýcarské gardy (pane Březino jste frajer!), to pro případ, že by nějaký fanatický odpůrce pohybu na dvou kolech se nám snažil jízdu narušit či některého účastníka napadnout. 😀

V Poříčanech se jako vždy skupina rozdělí a část jede do Třebestovic a část k prameni do Kerska, kde se napijeme živé vody, uděláme si ještě jednu společnou fotografii a jedeme zpět do Brodu.

I letos jsme měli připraveno malé pohoštění v kavárně u Madony.

Přeji Vám krásný rok 2017 a mnoho najetých kilometrů

za CSC klub

Jarda

Slunovratová jízda Prahou

Již po třetí jsme vyjeli přivítat zimní slunovrat a oslavit tak blížící se nejdelší noc v roce. Letos poprvé jsme se nepřipojili k cyklojízdě pořádané pražským Bajkazylem, ale jeli jsme sólo.

V 4:35 jsem zaklapl pípající budík a vyskočil jsem z poslete, oblékl se, lehce pojedl, vyšel jsem ze dveří… a zastavil se až na nádraží. V Brodě byla totiž ledovka a pořádná. Moje první myšlenka byla, že bude zázrak, když někdo dorazí. Jenže, jak se ukázalo, přeci jen jsou mezi námi tvrdí kluci, kteří se nebojí vlka nic!

V Brodě přiběhl Standa a v Klanovicích kluci Slavatovi a najednou nás bylo šest.

Trasu naplánoval Olda fon Klanovitz, který zná Prahu do detailu a bezpečně nás provedl i obávaným petřínským bludištěm cestiček. Začátek stanovil v Libni, odtud jsme vyjeli směr Žižkov.

Projeli jsme se šnekem.


Vlakovým tunelem.

Na Staroměstském náměstí si udělali již tradiční fotografii pod vánočním stromem.

Pak jsme si prohlédli Karlův most a pod Malostranskou mosteckou věží jsme si dali svařák.

A pokračovali jsme směrem Kampa a Petřín, na který byl obzvláště těžký výstup, protože připomínal ledovou horu.

Za těžký výstup jsme byli odměněni krásným výhledem a nádherně nasvícenou petřínskou věží. Lucku s Ilonou jsme neviděli, ale měly by radost, bylo to tam samé „kluci s klukamaaa“.

No a když jsme se koukli směrem k hradu, viděli jsme vlajicí trenky, takže proč  nezajít za Milošem na kafe.

Pěkně nás prolustrovali, div jsem nemusel ukázat trenky a pak jsme mohli dál. Jenže Syčáček nás dovnitř nepustil, že prý pan prezident odpočívá.

No co, tak jsme jeli dál. Jirka nás u Belvederu opravdu hezky poprosil ať na něj počkáme,

tak jsme zvolnili a na Letné si dali oraz a kochali se výhledem, který neomrzí.

Pak jsme projeli Stromovkou, mihli se kolem ZOO a podél Vltavy a poté Rokytky jsme pokračovali směrem Černý most na snídani, které se někteří nemohli dočkat a pořádně se do ní pustili.


A pak dál domů, k zlatému obědu.

Kluci díky, že jste jeli a za rok se budu těšit znovu.

Přejezd Českého lesa

Co Vám budu povídat, loňský přejezd Orlických hor nás všechny namlsal a už na podzim jsem přemýšlel, kam příště.
A jednu lokalitu jsem našel a jak už asi tušíte, byl to Český les, pohraniční pásmo – po léta uzavřená oblast a v minulosti domov hrdých Chodů, kteří strážili naše hranice. Start v Mariánských lázních a konec v Domažlicích a mezitím krásný kus cesty skrz lesy a louky.

V pondělí 4.7. se nás na Hlavním nádraží sešlo pět a jen jeden člen výpravy byl nový, jinak jsme byli stejná sestava jako loni, tak nám to putování zachutnalo.

Cesta probíhala klidně a bezproblémově. Snad jen Mao C’tung, který cestoval s námi do Plzně nás rozveseloval, ještě, že už vypadl, co kluci? 😉

IMG_3675V Mariánkách jsme díky českobrodskému Martinovi, našli kemp za pět minut a hned jsme se začali seznamovat s místními. Kluci si byli prohlédnout místní Kaufland a prý takto vybílený obchod neviděli 25 let, takže přivezli jen dvě veky, nic jiného tam prostě nebylo!

IMG_3686

K vekám jsme si každý objednal něco lehkého, na výběr byla krkovice, tlačenka, klobása a hermelín, takže dietní strava a v klidu jsme popili místní Chodovar a nějaký Prazdroj.

Po večerní obhlídce terénu, jsme usoudili, že pro nás bude úplně nejlepší, když se místo do kempu, schováme na tribuně plochodrážního stadionu, sice tvrdé spaní, ale ráno budeme v suchu a jak řekli tak udělali.. Jen ta noční eskapáda s rozvášněným párem, který si pro svou milostnou chvilku vybral stejné místo, kde jsme spali, některé pobouřila, zbytek by neprobudil ani výstřel z děla..

IMG_3692

Ranní snídaně na benzínce a vzhůru směr Domažlice.

IMG_3700
První zastávka byla na Panské rozhledně, která svojí výškou 55m značně převyšovala okolní stromy.

IMG_3707

Pak jsme se již nerušeně začali drápat do vyšších nadmořských výšek. V některých místech, bylo slovo drápat opravdu výstižné.

IMG_3714

Oběd jsme naplánovali ve vísce Branka, kde kromě spadlého stavení bylo jen pár chatek a hospoda. Jenže na dveřích místní putyky byla cedulka, dnes otevíráme až v 16:00, taková zrada. Takže rychle náhradní plán a hurá do Svobodky, kde jsme našli skvělý hostinec a penzion U Soudku a dali si výborný zelný karbanátek.

IMG_3722

Pak někdo chytrý navrhl (já), že když už jsme na dostřel k Tachovu, tak bychom se mohli podívat na jízdárnu Světce. No jízdárna byla zvenku zajímavá, ale jinak zavřená a pětikilometrová zajížďka za to opravdu nestála.

Takže zpět na naše oře a hrr na rozhlednu Havran.

IMG_3721

Takhle se to řekne, ale nastoupat ty metry, nebyl žádný špás. Rozhledna Havran leží v nadmořské výšce 894m a je to jedno z nejodlehlejších míst naší republiky.

IMG_3730

Společné foto.

IMG_3724

Krásný rozhled, nám tu dřinu vynahradil.

IMG_3727

Českobrodský Martin byl úplně dojatý, že se mu podařilo dojet na vytoužený vrchol..

Další zastávkou byl hraniční přechod Rozvadov, který jsem vždy projížděl jen autem a říkal si, že tu jsou moc hezké kopce a hle už po nich jedu.

IMG_3736

Pomalu se začal přibližovat cíl cesty prvního dne, obec Rybník. Jenže to by nebylo to správné bikování, kdyby se nám do cesty nepostavil kopec s výškou kolem 800n.m. nad mořem a s 500n.m. to na 7km sakra bolelo.

IMG_3741

Nicméně do Rybníku jsme dorazili všichni a obec se nám za naši námahu bohatě odvděčila. Nejdříve jsme našli perfektní koupání a také místo pro nocleh, takže jsme tam okamžitě všichni naskákali a umyli ze sebe pot a prach a pak jsme se dosyta najedli v místní restauraci.

IMG_3765

Ještě než se setmělo jsme leželi ve spacácích a přemýšleli co nás čeká zítra. Dnešní porce byla 115km a 1800m převýšení.

IMG_3761

V noci nás pak navštívila pětice opilých mladistvých, kteří se chtěli vykoupat. Za hlasitého povzbuzování se dvě dívčiny ponořily do studené vody a zbytek to komentoval, zážitek z kategorie „To snad není možné“..

Ráno jsme náš bivak zabalily a kluci Vám řeknou jak to v noci bylo..

V Rybníce jsme se nasnídali a vyrazili na Čerchov, vrchol čnící nad okolními kopci a svou výškou 1042n.m. vzbuzující respekt nás nenechal v klidu a už první metry stoupání naznačily, že to nebude procházka růžovým sadem. Cesta vedla napřímo přes vrstevnice a některé úseky měli 25% stoupání a to už bylo na hranici výjezdnosti, ale dobrá nálada nás neopouštěla.

IMG_3784

Nicméně na vrchol jsme dojeli všichni. Následovala obvyklý výstup na rozhlednu, pár fotek, nějaká ta limonáda a pak už sešup do Domažlic.

IMG_3795

Fotka v cíli.

IMG_3796

Výlet to byl opravdu povedený, žádná technická komplikace, žádný defekt. Bloudili jsme jen trochu. Celý kraj je krásný a opravdu zapomenutý, v některých úsecích jsme jeli po turistické červené a cesta byla zarostlá, tak opuštěný ten kraj je. V celých horách jsme potkali do 15 lidí.

IMG_3810

Kluci moc díky za společnost a nemusíte se bát, už jsem našel další nenavštívenou lokalitu, která se vám bude MOC líbit!!

Fotogalerie je na Flickru

Jarda

 

 

Mezzano 2016 – tip na cyklistickou dovolenou

Se silničními koly cestujeme každoročně před prázdninami po Alpách už nějakých 15 let ve víceméně ustáleném stylu „five men, five tents“, kde 4/5 účastníků jsou věkem 50+. Letos jsme se dohodli na oblasti jižních Dolomit mezi Trentem a Bellunem. Východištěm byl malý camp u dvojměstí Mezzano-Imer s polohou nabízející obstojné možnosti pro natrasování okruhů nebo výjezdů na 9 dní. V porovnání se severněji umístěnými lokalitami se jedná o oblast turisticky méně vytěžovanou, takže to nese výhody s nižším provozem /i motorek/, klidem v horských sedlech a nižší cenou cappuccina. Žádný „jarmark“ jako je třeba na Stelviu. Z této strany jsou dostupná passa především pod 2000m , přes jsou jen Manghen a Vallez. Absolvovaná stoupání z jižní strany nejsou nijak extrémní, co se procent týče – většinou se pohybují mezi 5 -9. Cyklistickou hodnotu však mají, především proto, že kopce začínají v poměrně malých výškách kolem 400m a síly dokáže odebrat i horký vzduch tlačící se do hor z Pádské nížiny. Nejdelší, je cca. 27 km dlouhý, je výjezd na Passo Rolle (1989m), Passo Brocon (1616m) po několika zhoupnutích začíná stoupat z nějakých 400m, Passo Croce(1015m) příjemné, hodně zalesněné stoupání s památníkem Tullia Campagnola na vrcholu. Především estetický zážitek nabízí cesta kolem Lago del Mis s výjezdem nad Tisser (1000m), kde se začíná na 350m. Trochu jiné sedlo je Cereda(1361) – začíná se sice až na 700m, ale hned ze začátku je úsek s 11 – 14 % stoupáním asi 2 km dlouhý. Největší procento stoupání -18% -nabídl výjezd na Lago Calaita(1620m) – zařazený díky malé vzdálenosti od Mezzana na „volný den“.  Výše zmíněné Passo Manghen se nakonec neuskutečnilo. Z mapy lze vyčíst pěkný okruh přes pso. Rolle-Manghen (teoreticky „jen“ dva kopce), ale součet nastoupaných metrů přesahuje 5300. Na to nějak chyběl „morál“. Severněji posazené Passo Vallez(2032m) bylo letos nejvýše dosaženým bodem. Výjezd z jedné i druhé strany mi už připadl obtížnější, i když to mohlo být tím, že se jelo jako druhé resp. třetí sedlo etapy. Zařadili jsme i klasiku, v minulosti několikrát jeté Passo San Pelegrino(1918m), které se nám dříve hluboce vrylo do paměti díky brutálnímu stoupaní z východní strany. Dále na sever od Moeny jsou pro fyzicky i morálně zdatné jedince dosažitelná passa Sella, Gardena, Pordoi, Fedaia…, ale do toho jsme se už nepouštěli.

Na závěr malý souhrn:

Najeto 650km, nastoupáno 15160m, nejnižší výška 326m, nejvyšší výška 2032m.

 

Přeji pěkné léto

Mirek Rotrekl

20160624_152721 20160624_162432 20160627_122338 20160629_175345