Již po třetí jsme vyjeli přivítat zimní slunovrat a oslavit tak blížící se nejdelší noc v roce. Letos poprvé jsme se nepřipojili k cyklojízdě pořádané pražským Bajkazylem, ale jeli jsme sólo.

V 4:35 jsem zaklapl pípající budík a vyskočil jsem z poslete, oblékl se, lehce pojedl, vyšel jsem ze dveří… a zastavil se až na nádraží. V Brodě byla totiž ledovka a pořádná. Moje první myšlenka byla, že bude zázrak, když někdo dorazí. Jenže, jak se ukázalo, přeci jen jsou mezi námi tvrdí kluci, kteří se nebojí vlka nic!

V Brodě přiběhl Standa a v Klanovicích kluci Slavatovi a najednou nás bylo šest.

Trasu naplánoval Olda fon Klanovitz, který zná Prahu do detailu a bezpečně nás provedl i obávaným petřínským bludištěm cestiček. Začátek stanovil v Libni, odtud jsme vyjeli směr Žižkov.

Projeli jsme se šnekem.

Vlakovým tunelem.

Na Staroměstském náměstí si udělali již tradiční fotografii pod vánočním stromem.

Pak jsme si prohlédli Karlův most a pod Malostranskou mosteckou věží jsme si dali svařák.

A pokračovali jsme směrem Kampa a Petřín, na který byl obzvláště těžký výstup, protože připomínal ledovou horu.

Za těžký výstup jsme byli odměněni krásným výhledem a nádherně nasvícenou petřínskou věží. Lucku s Ilonou jsme neviděli, ale měly by radost, bylo to tam samé “kluci s klukamaaa”.

No a když jsme se koukli směrem k hradu, viděli jsme vlajicí trenky, takže proč  nezajít za Milošem na kafe.

Pěkně nás prolustrovali, div jsem nemusel ukázat trenky a pak jsme mohli dál. Jenže Syčáček nás dovnitř nepustil, že prý pan prezident odpočívá.

No co, tak jsme jeli dál. Jirka nás u Belvederu opravdu hezky poprosil ať na něj počkáme,

tak jsme zvolnili a na Letné si dali oraz a kochali se výhledem, který neomrzí.

Pak jsme projeli Stromovkou, mihli se kolem ZOO a podél Vltavy a poté Rokytky jsme pokračovali směrem Černý most na snídani, které se někteří nemohli dočkat a pořádně se do ní pustili.

A pak dál domů, k zlatému obědu.

Kluci díky, že jste jeli a za rok se budu těšit znovu.